Den mezi smířením a démony: Já jsem nacionalista! Ale mám vás rád, vole!
Stovky lidí se vydaly na třicetikilometrový pochod smíření z Pohořelic do Brna, které souběžně hostí Sudetoněmecké dny
Česko-německé vztahy. Vše o tématu ➡️
Lidé přijeli do Pohořelic na Brněnsku, aby se vydali na Pouť smíření do Brna. Akce připomínající takzvaný pochod smrti Němců vyhnaných z Brna na konci května 1945. A souběžně se tu konají Sudetoněmecké dny – poprvé v 76leté tradici nikoli v Německu, ale v Česku. Na pozvání festivalu Meeting Brno. Téma už několik týdnů až nečekaně vře i v médiích a v nejvyšších patrech české politiky a čekají se protesty, možná také blokády. Památník pochodu smrti v noci na sobotu někdo pomaloval hákovými kříži. Jak tedy vypadá situace v Brně?
8:08 Přijíždím do Pohořelic. Malé město leží asi třicet kilometrů jižně od Brna. Právě tady byl těsně po druhé světové válce zřízen ubytovací tábor pro odsunuté Němce a sem mířil nechvalně známý „pochod smrti“. Dnes odtud vyjde pochod s názvem Pouť smíření. Policejní manévry a zavřené silnice jsou předzvěstí, že u památníku začne i sobotní program sudetoněmeckého sjezdu. A že sem pravděpodobně dorazí také důležití politici.
8:10 Památník hned u hlavní silnice je asi třímetrový černý kovový kříž, který má po obou stranách zasazené desky v češtině a němčině: „Po ukončení druhé světové války v roce 1945 přišlo o svůj život mnoho německy mluvících obyvatel z Brna a okolí. 890 obětí je zde pohřbeno. Vzpomínáme.“ Teď tam ale přibylo ještě něco dalšího – rudě nasprejované hákové kříže. Nesouhlasné i nenávistné protesty a demonstrace čekám. Už v pátek pořádala komunistická strana happeningy v centru Brna. Organizátoři dopředu řekli, že v Pohořelicích čekají protesty „v polích“. Ta obklopují spolu s loukami a silnicemi plochu památníku, jejž ohraničuje živý plot.


8:14 Přes silnici od památníku sedí na rybářské židličce osamocený postarší muž. „Nechci být spojovaný s žádnou politickou stranou. Bude tu jen asi dvacet národovců, kteří zamávají vlajkou a půjdou,“ říká mi Miroslav Švejda, organizátor protestu proti konání sjezdu sudetoněmeckého spolku. „Chceme ukázat, že jsme tady,“ dodává a z kožené brašny se ozve zvuk vysílačky. „No jak jinak je tady mám honit v poli,“ vysvětluje.
8:20 Přichází k nám dvojice policistů, žena a muž z antikonfliktního týmu. „Dobrý den, vy jste pan Švejda? My tu s vámi dneska budeme. Asi se trochu opálíme,“ dívá se policista do ostrého květnového slunce. „Ten náš akt bude kraťoučký, přijde pár vlajkařů, obejdou to z druhé strany a rozpustíme to,“ ubezpečuje organizátor policii.
8:25 Miroslavu Švejdovi zvoní telefon. „Ano? No to je ta druhá křižovatka. Ta dálnice končí na té křižovatce, to se musíš zorientovat. Čau,“ odpovídá trochu podrážděně. O pár desítek metrů dál už vidím přicházet skupinu čtyř lidí, v ruce nesou české vlajky. „Tady máme shromaždiště! Za mnou!“ volá Švejda ze židličky.
8:27 K malé skupince lidí přichází muž v obleku, v klopě znak Pohořelic. Je to starosta města Miroslav Novák (ODS) a chce se s protestujícími domluvit na klidném průběhu. „Taky jsem jenom člověk, taky jsou ve mně emoce,“ říká kousek dál od skupiny: „Snažím se vždycky pochopit všechny strany.“ Se Švejdou byl prý v kontaktu, teď přišel, aby se ujistil, že dají pozor na projíždějící auta, ale i kukuřici, která se tu pěstuje. Má připravený megafon, je zodpovědný za to, že se mezi účastníky piety a následného pochodu a demonstranty nestrhne mela.
8:30 Když se starostou mluvím, projíždí kolem nás několik velkých autobusů. Vystupují z nich desítky Němců i Čechů, často ve sportovním oblečení a s pokrývkami hlavy, připraveni na třicetikilometrovou túru.
8:39 V zatáčce si všímám kolony černých lesklých naleštěných aut. Jdu zpátky k památníku, kde z jedné z vládních limuzín vystupuje německý spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt. Připojuje se ke krajanům a k Čechům, zajímá se, kdo tu je.
8:59 Atmosféra začíná trochu houstnout, demonstrantů jsou asi tři desítky a starosta Novák poprvé vytahuje megafon – jeden z protestujících se chce přiblížit k účastníkům piety. „Žádám vás, abyste tento prostor opustil, dopouštíte se přestupku. Všechny, kteří se neúčastní Pouti smíření, žádám, aby se vrátili za živý plot,“ volá zvýšeným hlasem starosta. „Vlezte všichni Posseltovi do pr…le!“ řve na něj demonstrant skrze svůj megafon. Skupina pana Švejdy ale výzvu uposlechne a rozmístí se podél živého plotu.
9:10 Jeden z mužů za živým plotem má na sobě oblečení vězně koncentračního tábora. „Část Němců chce omluvu od nás. Já chci omluvu od nich. Souhlasím s vládou, že se snažila to omezit. Ničí mě, že to legislativně nemůžou zakázat. Když se tady v Brně rozhodnou, že postaví na náměstí sochu Hitlera, tak jim v tom nikdo nezabrání,“ rozčiluje se.
9:20 Alexander Dobrindt – po boku stranické kolegyně z CSU a bavorské ministryně rodiny, práce a sociálních věcí Ulriky Scharf – děkuje organizátorům Meeting Brno. Součástí festivalu, který se koná už deset let, je letos poprvé i Sudetoněmecký den. „Usmíření vyžaduje odvahu. Meeting Brno buduje mosty, jste odvážní, děkuji,“ říká. Mluví hlavně o myšlence spojené Evropy, která má být hradbou všem novým formám nacionalismu. „Podněcovat válku umí každý idiot,“ dodává chvilku po něm mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt.
9:40 Jednotlivci z řad protestujících se občas vydají pár metrů za „svou hranici“, ale člen antikonfliktního týmu je vždy v klidu přesvědčí, aby se vrátili na pole. Hluk, který by narušoval politické projevy, nikdo nedělá.
10:04 Dobrindt se vrací k autu. Snažím se ho oslovit s otázkou, jak se v Brně cítí, když český ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung předpověděl, že „si akci neužije“. Dobrindt se ale nezastaví – s omluvou, že má nabitý program.
10:20 Od památníku se pomalu valí proud účastníků Pouti smíření. Všímám si jedné vlajky Evropské unie, jedné ukrajinské. Aspoň na pár desítek metrů se vydávám s nimi. „Chtěla jsem podpořit dobrou věc,“ vypráví šestasedmdesátiletá paní Marie, v ruce turistické hole. „Jednaosmdesát let po válce už bychom k sobě neměli cítit nenávist. Smíření je věc důležitá. Radši se mě víc neptejte, nebo budu mluvit sprostě,“ směje se a líčí mi, že prošla výchovou otce – politického vězně. A doufá, že dnes ujde co možná nejvíc kilometrů, loni v Tatrách si totiž narazila záda. Ani to ji však neodradilo. O čem bude cestou přemýšlet? „Proč je mezi lidmi tolik nenávisti. Jak se k sobě dokážeme chovat,“ říká a s těmito slovy nasazuje paní Marie turistické tempo směr Brno. Na úvodní pietní akt v Pohořelicích dorazilo podle policie dva tisíce účastníků – a velká část z nich pokračuje právě do Brna.
11:10 Přemístila jsem se na brněnské výstaviště, kde má každou chvílí začít hlavní program Sudetoněmeckého sjezdu. Demonstranty tu nevidím. Opět jsem v patách německému ministru vnitra, právě si v pavilonu P u jednoho ze stánků připíjí bylinným likérem. Hraje dechová kapela v krojích, v davu je například i Milan Uhde, disident, bývalý ministr kultury a brněnský patriot. Letos má dostat Evropskou cenu Karla IV., nejvyšší vyznamenání sudetských Němců. Vypráví si tu s účastníky rodinné příběhy.
11:29 Potkávám prvního českého politika. Pár metrů od Dobrindta stojí šéf opoziční TOP 09 Matěj Ondřej Havel. „Vnímám, že je sjezd landsmanšaftu podanou rukou ke smíření a překonání historických křivd. Nejsou to nacisti, jak mi lidé píší. Budoucnost je ve spolupráci Evropy. A není to tak velké a bolavé téma, jak to prezentuje SPD a jiní kulturní válečníci,“ říká mezi stánky s občerstvením, knihami nebo řemeslnými výrobky. Ptám se, jestli tu tedy mají dnes být politici: „Pokud se z toho stalo politické téma, je důležité, aby se toho politici zúčastnili a dali najevo svůj postoj,“ odpovídá Havel a líčí, že si s Berndem Posseltem taky připil bylinným likérem.
13:10 Dívám se do zpráv a do programu. Na výstavišti v klidu pokračuje setkání sudetských Němců. Já se kolem čtvrté chystám na poslední kilometr Pouti smíření. Tam se k pochodu mají připojit další zástupci sněmovní opozice včetně předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS). I tady se očekávají protesty, možná i blokády.
15:09 Procházím se pavilonem P, kde se koná tolik skloňovaný sudetoněmecký sjezd. Připomíná mi opravdu velkou rodinnou sešlost s prvky Oktoberfestu. Ve stáncích si lidé mohou koupit čepované pivo, wursty nebo ochutnat ryzlink. Je tu festivalová atmosféra.
15:40 Vydávám se ke Gymnáziu Vídeňská. Tady se připojí k pouti, která ráno vyšla z Pohořelic, několik politiků a další lidé. Půjdou poslední kilometr celého pochodu, který končí u opatství na Mendlově náměstí.
16:04 Cestou na telefonu rychle projíždím nejnovější příspěvky na sociálních sítích. Na účtu ministra školství Roberta Plagy (ANO) vidím, že si přidává fotku knihy – čte román Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, který v brněnských reáliích vypráví právě o hrůzných činech z května roku 1945 a odsunu sudetských Němců. Plaga mimochodem nehlasoval s koaličními partnery v Poslanecké sněmovně pro usnesení, aby se v Brně sjezd sudetoněmeckého spolku nekonal.
16:19 U gymnázia potkávám právě spisovatelku Kateřinu Tučkovou, která před deseti lety festival Meeting Brno spoluzaložila. Stojíme na trávě před školou a spolu pozorujeme, jak se o pár desítek metrů dál srocují demonstranti. Je jich tak o dvacet až třicet víc než ráno v Pohořelicích. Některé tváře jsou stejné. „Chtěla jsem letos poprvé vzít svoje děti, už by to ušly, chtěla jsem jim ukázat, čím jejich máma žije a ukázat jim svoje hodnoty. Ale jak se vzedmuly tyhle nálady, měla jsem pocit, že bych jim musela vysvětlovat víc věcí. Třeba že na ně někdo bude řvát ,Hanba’ a ,Styďte se’,“ přiznává se. Zároveň zpětně hodnotí, že atmosféra je milá a přátelská. A že si její knihu přivlastňují k interpretaci i politici? „Mám radost, že příběh Gerty Schnirch žije. V případě některých politiků mě to trochu děsí. Ale že text doputuje až sem a vnímají smysl toho poselství, to mě to těší,“ dodává spisovatelka.
16:22 Slyšíme, jak nám za zády někdo z davu hlasitě řve: „Kryso!“ Otočím se a vidím přicházet předsedu Senátu Miloše Vystrčila (ODS). Demonstranty jeho účast nenechala klidnými.
16:40 Skupinka demonstrujících se hádá s několika účastníky akce Meeting Brno nebo zkrátka s těmi, kteří chtěli festival a sjezd podpořit. Starší paní na lidi s protiněmeckými transparenty a českými vlajkami volá „Běžte na Slovensko, tam vám bude líp!“. Do konverzací se zapojuje i známý youtuber MikeJePan. Není zcela jasné, na které straně konfliktu se nachází, ale zmíněnou starší paní hájí před vytočenými protestujícími. V uctivé vzdálenosti od tohoto dění s dobrým výhledem stojí muž ve středním věku s asi tříletou dcerou. „Tati, mě už to nezajímá,“ tahá ho utrápeně za triko. „Já vím. Už půjdeme,“ slibuje jí, ale scénu sleduje se zájmem dál.
16:55 Čekáme, až dorazí největší část pochodu. Program se zdržuje, u mikrofonů před vchodem do gymnázia se potkávám s politiky – tedy jen se zástupci opozičních stran. Je tu asi patnáct senátorů, několik poslanců KDU-ČSL a ODS, exministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák z hnutí STAN a brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS).
17:06 K stovkám zúčastněných mluví Miloš Vystrčil. „Není žádné my a oni. Jsme jen my,“ říká a zdůrazňuje, že jsme všichni součástí společné Evropy. Používá podobná slova jako německý ministr Dobrindt dopoledne v Pohořelicích. Oba politici se snaží nemluvit o Česku nebo o Německu; mluví o Evropě.
17:24 Od gymnázia vychází průvod, který se přidává k Pouti smíření. A míří na Mendlovo náměstí, kde se museli těsně po konci druhé světové války shromáždit čeští Němci. V čele předseda Senátu a primátorka. Podél obrubníků stojí i jejich odpůrci. „Kolaboranti!“ křičí na ně. Jsou ale ve výrazné menšině.
17:37 Daří se mi procpat se davem k Miloši Vystrčilovi. „Já jsem vytrénovaný z Twitteru a Facebooku,“ odpovídá na otázku, jak se cítí, když po něm lidé sprostě volají. „Měli bychom tu mít zástupce vlády, možná ne dneska, ale na nějaké akci. Něco jiného by bylo, kdyby nedošlo k vytahování těch démonů,“ hodnotí Vystrčil, když přecházíme ulici Vídeňská. Průvod jistí ze všech stran policisté. Z druhé strany ulice na Vystrčila volá muž: „Já jsem nacionalista! Ale mám vás rád, vole!“
17:40 Přicházíme na křižovatku u Mendlova náměstí. Už před zatáčkou slyšíme, že tady je demonstrantů nejvíc. Bubny, píšťalky, křik, bučení a vřava. „Hanba!“, „Běžte domů!“ Nadávky od stovek lidí dopadají na průvod v češtině i němčině. Někdo na ně německy odpovídá: „Ale já tu jsem doma.“ Na náměstí se do obou táborů nechtěně přimíchávají i Brňané, kteří si jen užívají slunečného odpoledne, ale také účastníci další dnešní akce – Anime festivalu, tedy setkání fanoušků japonského komiksu a filmu v pestrobarevných kostýmech.
17:41 Zcela osamocený stojí opodál Miroslav Sládek s megafonem. Devadesátkový krajně pravicový politik davu například tvrdí, že „takzvaná sametová revoluce byla podvod“. Mladík s ukrajinskou vlajkou se s ním pro zábavu fotí. „Dejte tu vlajku někam, nebo vám ocituju Václava Klause!” odpovídá Sládek nervózně. Procházející lidé se mu ale spíš smějí: „Vrať se do hrobu, Sládku!“ volá jeden z nich.
18:03 Pomalu dochází i zbytek poutníků. Přidávám se ke Gábě a Libě, třicátnicím ve sportovním oblečení. „Šly jsme jen z Rajhardu,“ říkají tak trochu omluvně. Když kolem nich projížděli protestující motorkáři, měly prý husí kůži. Nebyl to příjemný pocit, ale od účasti je to neodradilo. „Naopak mě to namotivovalo,“ říká s úsměvem Gába.
18:30 Politici, demonstranti, poutníci i všichni ostatní postupně odcházejí z Mendlova náměstí pryč. Každý z nich míří svým směrem. Zítra sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu pokračuje ranní bohoslužbou a průvodem skupin v krojích. Přijet má bavorský ministerský předseda Markus Söder.
19:20 Sedím poblíž brněnského hlavního nádraží a přemýšlím nad dnem stráveným mezi sudetskými Němci, naštvanými i nadšenými Čechy a mezi odhodlanými i nepřítomnými politiky. Nejvíc mi dnes v hlavě utkvěly dvě věty. „Je to hlasitá menšina,“ řekla mi Kateřina Tučková o lidech, kteří se v těchto dnech a týdnech kriticky vyjadřují ke konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně. A druhá věta? „Nikdo není špatný. Jen mají jiný názor,“ pronesla do telefonu mladá žena, když kolem té hlasité menšiny procházela.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].













