Deset miliard, možná víc – Česko potřebuje úspory a můžeme se zatím jen dohadovat, kolik. Po čerstvé pololetní uzávěrce (minus 163 miliard) je jasné, že loňský dechberoucí schodek rozpočtu (192,4 miliard) nemusí být posledním černým rekordem. Rodící se vláda „rozpočtové odpovědnosti“ zatím moc léků nenabízí. Avizované snížení platů ústavním činitelům o 5 % stačit nebude. Kam dál? Sáhněte mi na daně.
Neměl bych z toho radost, vlastně by mě to v napjatém rodinném rozpočtu hodně zabolelo, ale jsem pro. Minimálně v případě těch nepřímých. Odcházející ministr financí Eduard Janota připomíná zlaté pravidlo opakované Čechům ze strany EU i OECD, které spočívá v poměru 2:1 ve prospěch škrtů ku zvýšení příjmů. Ta třetinka vyšších příjmů je hodně důležitá a je řada možností, kudy se k ní dobrat. Janota nejnověji nadhodil zvýšení spodní sazby DPH z deseti na dvanáct procent. Proč ne, existuje ale i řada dalších možností.
Je s podivem, že se v Česku prozatím nemluví o zrušení nejrůznějších daňových odpočtů. Jak známo, od loňska si mohou živnostníci odpočítávat namísto 40 procent paušál 60 procent. Je to skvělá věc. Každému ale musí být jasné, že situace, kdy díky tomu na konci roku člověk neplatí vůbec žádné daně (časté jsou naopak přeplatky), není v dnešní situaci udržitelná. Co třeba kompromisních 50 %? Odpočty jsou vůbec téma, které by stálo za širší diskusi. Proč například nezkomplikovat odpočet 20 procent DPH z nového luxusního auta namísto seškrtávání těch nejzákladnějších sociálních dávek? Každým jedním odpočteným firemním autem tratí rozpočet statisíce.
Zatím máme na stole jen rušení daňových výjimek. Na tom se rodící vláda v podstatě shoduje. Fajn. Pozice, kdy především ODS tvrdošíjně odmítá jakéhokoli další kroky a zvyšování daní, je ale neudržitelná. Když zodpovědnost za těžké časy, tak na všechny. Vsadím se, že většina proreformě naladěných voličů ODS i TOP 09 by pro něco takového měla pochopení.
Věci veřejné mají daňové změny dokonce ve svém programu. Kromě slaboučké daňové progrese v podobě 25 procentní daně pro platy nad šestinásobkem průměru tu lze překvapivě najít řadu zajímavých nápadů, jako například generální daňový pardon pro peníze „ulité“ v cizině (pokud by se k nim podnikatel přiznal, zdanil by je stát dodatečně 6–8 procenty bez dalšího postihu viníka).
Podobná akce by pochopitelně vyžadovala i jednu maličkost navíc, totiž že majitelé černých kont uvěří, že se v Česku schyluje nejen k vládě „rozpočtové odpovědnosti“, ale i „vládě práva a boje s korupcí“, jak zní celý její slogan, a ulité peníze rychle vrátí (v Německu či Itálii se to skutečně z části povedlo). To bychom ale asi (v tuto chvíli) chtěli až moc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
