Za bouřku na trzích nemůže jen ropa

Finanční a především akciové trhy po celém světě zažívají velice bouřlivé období. Celkově lze mluvit o poklesu, ale akciové indexy létají prudce nahoru a dolů i během dne. Leckomu to přineslo velké ztráty, protože akciové trhy byly již dlouhou dobu mírně stoupající, klidné a předvídatelné.

Mohamed El-Erian píše na Bloombergu, že po dlouhou dobu byli investoři ukolébáváni rovnováhou mírného růstu a počítali s tím, že globální ekonomika se vyhne jak recesi, tak inflaci. Podobné předpokládání setrvalého klidu podpořilo excesivní ochotu riskovat a ignorovala se racionální hodnocení.

Co se tedy v poslední době změnilo? Jsou tu slabá data z Evropy a o něco slabší, než se čekalo, i z USA, globální ekonomika čelí deflačním rizikům. Všechny důležité instituce jako Mezinárodní měnový fond, OECD či Světová banka prudce snížily odhad světového růstu.

Špatná data přicházejí z evropské lokomotivy, tedy z Německa. A Evropská centrální banka čelí vnitřní a vnější opozici, aby s tím mohla něco dělat. Připočtěme si pokles cen ropy, ebolu, islámský stát apod.

Něco zkrátka paniku na trzích spustit musí. Procházka růžovou zahradou prostě nemůže trvat věčně.

…

Anatole Kaletsky se na Reuters věnuje stejnému tématu a příliš nechápe, proč neklidné trhy zasáhly tolik Ameriku, když špatné zprávy přicházejí především z Evropy. Podle něj je hlavní příčinou pokles cen ropy, cena se od června snížila o třicet procent. Kaletsky je přesvědčen, že Saúdská Arábie se zjevně rozhodla zničit rozkvétající americký průmysl břidličného plynu.

Investoři, kteří prchají z akcií surovinových a plynových společností, si musejí rozmyslet, kam jinam budou investovat, jestli do aerolinek, obchodníků, či výrobců aut. Než ale k rotaci a přelivu kapitálu dojde, široké akciové indexy budou taženy dolů právě padajícími akciemi ropných a plynových společností.

Kdyby ale šlo jenom o ropu, nemělo by smysl si tím vším tolik lámat hlavu. Potíž se jmenuje Evropa. Nejde totiž pouze o slabost evropské ekonomiky, ale hlavně o neschopnost a neochotu evropských politiků s ní něco dělat.

Podle Kaletskyho investoři předpokládali, že Evropa dříve nebo později bude následovat úspěšný americký recept, který bojoval s krizí extrémně uvolněnou měnovou politikou a excesivními rozpočtovými schodky ve výši 10 procent HDP. Americe to přineslo růst, který znamená snižování zadlužení i nezaměstnanosti, ale Evropa tuto terapii odmítá.