Teď raději neprivatizovat

Má tato koaliční vláda prodat České aerolinie, pražské letiště nebo Čepro? Odpověď je jednoduchá: vzhledem k neklidu na světových trzích nikoliv.

Privatizace je většinou výborná věc. Soukromý vlastník umí zpravidla spravovat majetek lépe než stát a dozajista to platí v případě obchodních firem existujících za účelem zisku. Co je svět světem (resp.Evropa Evropou), klesá jak známo míra korupce směrem na západ a na sever a stoupá směrem na východ a na jih. Protože nežijeme ve ctihodné Skandinávii a máme také nějaké „přirozené“ či genetické inklinace, je v našich podmínkách privatizace dobrá ještě z jednoho důvodu: omezuje korupci, protože limituje vliv politiků na chod podniků a obsazení mocenských funkcí.

Politici mají díky privatizacím zkrátka k dispozici méně hraček. I tak toho mají na hraní dost: státní a vojenské zakázky, prodej a pronájem nejrůznějších licencí.

Vezměme si například, jaké nekonečné a nechutné mocenské a politické boje o obsazení postů v podniku se odehrávaly v případě Telecomu, dokud byl ještě státní. Posty v představenstvu byly rozdělovány podle politického klíče a pod dozorem partají se vyplácely gigantické odměny a to dokonce i pro dozorčí radu, což šlo proti smyslu všech zásad správné korporátní správy (corporate governance). Politici jmenovali do vedení firem lidi, kteří si vydělali za měsíc více než politici za celý rok. Nedělejme si iluze o tom, že to politici dělali zadarmo.

Od té doby co byla firma prodána do rukou španělské Telefonicy, o ní naštěstí není ve vztahu k politice vůbec slyšet.

Jenže to není všechno. Politici jsou také povinni pečovat o majetek daňových poplatníků „s péčí řádného hospodáře.“ A žádný řádný hospodář nesmí připustit, aby byl majetek státu prodáván v době, kdy je trh tzv.dole, v situaci, kdy banky omezují nebo vůbec neposkytují úvěry na investice i na tzv.fúze a akvizice. A to se děje právě nyní.

Je nám sice líto, že tato koaliční vláda si nestihla pořádně zavládnout nebo zaprivatizovat, ale teď opravdu není vhodná doba cokoli prodávat. I když si odečteme katastrofismus a pesimismus médií, jsou ekonomické vyhlídky světa i Evropy možná nejhorší od poloviny 70.let. Příjmová stránka není na privatizaci to hlavní, ale důležitá je také. A druhá věc je možnost výběru. V současné situaci se seriózní obchodníci stáhnou a zůstanou jenom netransparentní zájemci napojení na autoritativní režimy.

Sice chápeme, že ministři nechtějí nechat největší privatizační sousta příští vládě (oni by řekli nenecháme to přece Paroubkovi), ale pokud tato vláda se svými poměrně silnými protiruskými řečmi prodá České aerolinie ruskému Aeroflotu, bude to z hlediska její image dosti útrpné.

…

Ukrajina požádala Mezinárodní měnový fond o půjčku ve výši 15 miliard dolarů na stabilizaci finančního sektoru. Evropská centrální banka otevřela úvěrovou linku Maďarsku ve výši 5 miliard euro.

Obě země trpí velkou nerovnováhou platební bilance a obě země jsou (Ukrajina především) vystaveny úprku investorů a repatriaci investic.

Stojí za pozornost, jak nás krize začíná obstupovat nejen ze Západu, ale už i z jihu a východu. Stále ale platí, že Česká republika může z krize vyjít relativně dobře, pouze s pomalejším růstem. „Naše“ banky jsou stabilní, ale hlavně nás finační krize zastihla v úplně jiné fázi cyklu než většinu západní Evropy nebo Ameriku.

…

Evropské vlády schválily levnější a garantované úvěry automobilovému průmyslu. Než ale ministr Martin Říman začne zase osočovat západoevropské vlády z populismu a socialismu, měl by si všimnout, že Evropa reaguje pouze na to, co Amerika a Japonsko schválily už před týdnem.

…

Internetový blog Naked capitalism uveřejnil zajímavý graf, jehož zdrojem je agentura Bloomberg. Graf se snaží nastínit (nejde pochopitelně o tvrzení, ale spekulaci), že veškerý růst amerických akciových trhů mezi lety 1996 až 2008 byl možná bublinou. Možné tedy je, že se index Dow Jones bude stabilizovat až někde na úrovni 7.000 bodů.

Z pohledu desetiletí však není třeba zoufat, trend je stálem pravidelně a pozvolně vzestupný (viz. červená přímka). Dodejme, že to je ten nejpesimističtější scénář. Zajímavé to ale je:

Čtvrteční audit: Záchranný plán nezabírá

Středeční audit: Jak vypadá státní bankrot

Úterní audit: Krůček od útesu

Pondělní audit: Znárodňování bez ideologie

Páteční audit: My za to nemůžeme. To oni!