Radar v Česku znovu na stole?

Editorial deníku The Wall Street Journal se zmiňuje o tom, že Spojené státy by měly zvrátit špatné rozhodnutí o zrušení balistické raketové obrany v Polsku a České republice. Toto zrušení bylo prý součástí Obamova „resetu“ vztahů s Ruskem a položilo základy pro novou smlouvu o odzbrojování Start. 

Takové rozhodnutí by sice Rusko rozzuřilo, ale alespoň by to prý bylo poprvé, kdy Obama udělá něco, co nebude chápáno jako převálcování Rusy.

Místo toho prý Bílý dům mluví „o diplomatickém řešení, které bude deeskalovat napětí“, a John Kerry hovoří o dialogu. Jaký dialog, když se Sergej Lavrov odmítá setkat se svým ukrajinským protějškem?

Zajímavý návrh. Potíž je v tom, že minulá raketová obrana nás měla chránit před Íránem apod., zatímco každý jaksi „potichu“ (ale i trochu nahlas) věděl, že ji chceme kvůli Rusku. V reakci na ukrajinskou krizi by se to muselo říci natvrdo.

No, a nakonec by ten radar musel v České republice někdo chtít a žádat. Nevím, nevím. Nebyl náhodou současný ministr zahraničí jedním z hlavních odpůrců radaru? A navíc – když se podíváme, jak se nám Miloš Zeman (a velká část ČSSD) každý den rusifikuje…

…

V tomtéž listu žádá Garri Kasparov, aby Západ zabavil majetek 140 ruských oligarchů a neumožnil jim cestovat. Bylo by to efektivnější než plošné sankce, které se navíc nezaslouženě dotknou obyčejných Rusů. Pokud přijdou Putinovi oligarchové o své londýnské nemovitosti, víza a švýcarská konta, hodí Putina přes palubu rychleji, než bys řekl švec. Používejte banky, ne tanky, říká Kasparov.

…

Peter Gumbel má o něco složitější nápad. Ruské obchody jsou prý zavaleny spotřebním zbožím ze Západu včetně toaletního papíru, protože Rusové sami nic nevyrábějí. Stačilo by na chvíli zablokovat dovozy a režim se zhroutí. Hezký nápad, ale nikdy se to nestane.

…

Wolfgang Münchau píše ve Financial Times, že podobně jako v případě evropské dluhové krize nejsou zájmy 28 evropských zemí spojené. Pro Evropu je sice smůla, že po krizi suverénních dluhů rychle přišla krize spojená s ruskou agresí. Smůla však neomluví zásadní nedostatky v designu unie, které EU maskuje dohodami s grandiózními jmény.

Prosincová dohoda o pilíři bankovní unie („bank resolution system“) je prý tak slabá, že by nestačila na středně velké kasino. A když nyní Evropská rada mluví o sankcích proti Moskvě, jediná zbraň, kterou se hlomozí, je „zmražení rozhovorů o bezvízovém styku“. Au, to bolí…

Ruský plyn umožnil Německu hlavní politický projekt Angely Merkelové, kterým je zavření jaderných elektráren (bez koordinace na úrovni EU).

…

Krize na východ od našich hranic vede k zajímavému fenoménu. Řada českých a středoevropských komentátorů píše daleko přesnější a zasvěcenější texty o ukrajinské krizi než v USA či Británii. Asi to nepřekvapí, pořád máme zkušenost ruské mentality z první ruky, umíme jazyk apod.

V této souvislosti je zajímavý tento článek z The New York Times, který dokládá, že „sovětská a ruská studia“, za studené války výkladní skříň amerických univerzit, nyní skomírají na úbytě, s čímž úzce souvisí i kvalita a profesionalita americké odpovědi na ruskou agresi.

Specialisté na Rusko jsou v americké akademické obci pomalu na vymření - a těch pár, co jich zbylo, odpovídá dnes na dotazy a telefonáty médií od rána do večera. Nyní lze snad čekat jistý revival zájmu.

…

On ten „revival“ ale možná zas tak žhavý nebude. Bill Schneider si na Reuters klade zásadní otázku, zda může vzniknout nová studená válka bez komunistického nebezpečí a ideologické konfrontace.

Ano, Rusko je nacionalistické, agresivní vůči svému okolí a má jaderné zbraně; to však nebude stačit, aby se americké veřejné mínění podobně mobilizovalo proti říši zla jako v osmdesátých letech. Podstatou politického úspěchu protisovětské doktríny sedmdesátých a osmdesátých let podle Schneidera bylo, že SSSR je ateistická velmoc a že komunismus chce dobýt celý svět. To dnes schází.