0:00
0:00
Audit Jana Macháčka23. 3. 20095 minut

Padne v Česku vláda? Jaký bude růst? Geithnerův plán a jak vypadá bilión dolarů

[image id="120824790"]Centrální banka není prognostický ústav, její predikce jsou velmi konzervativní. Přesto se zdá, že špatné zprávy soustavně a opatrně dávkuje. To má ale jako všechno své náklady a výnosy. Vliv ČNB na expektace znamená, že krize přichází pozvolněji.

Astronaut

Jiří Paroubek má možná v tuto chvíli dostatek spojenců na to, aby vyjádřil nedůvěru vládě, pořád ale nechápu, jak by z toho on i sociální demokracie mohli profitovat, pořád ještě nerozumím, proč by to mělo být v jeho zájmu.

1.Nedůvěra vládě nerovná se předčasné volby. Předčasné volby nechce ani strana zelených, ani lidovci, ani Zubová, ani Wolf, ani Raninec, ani poslanci ODS.

↓ INZERCE

2.Už teď je Paroubek ušpiněný mocí v krajích a především proto mu – jak se dalo čekat - klesají preference. Lidé si říkají, takhle to bude vypadat na státní úrovni. Pokud zařídí pád vlády, bude mocí ušpiněn ještě víc.

3.Pokud po konci předsednictví na začátku července vláda skončí, přihraje Paroubek velkou moc do rukou eurofobního prezidenta. Proti vládě odborníků s velkokoaliční podporou se bude Paroubek těžko politicky (a populisticky) vymezovat a pokud získá moc sám, nevyhraje příští volby, protože ekonomická a sociální situace bude velmi složitá a napjatá.

4.Nedůvěra vládě uprostřed předsednictví nepomůže Paroubkovu obrazu v zahraničí. Ani to, že spojuje síly s Klausem.

5.Pád vlády bude možná znamenat konec radaru, ale politická nestabilita ohrozí i přijetí Lisabonské smlouvy, jejíž schválení si ČSSD přeje.

Na opačnou misku vah dokáži v tuto chvíli dát pouze dvě věci:

1.Tato vláda zatím nemá žádný plán ani na to jak schválit radar, ani na to jak schválit Lisabonskou smlouvu.

2.Jiří Paroubek je vyděšen, že ČSSD klesají preference a chce si zavládnout co nejdříve.

Uvidíme zítra.

Deník Financial Timessi povšiml, že centrální banka počítá s poklesem české ekonomiky o dvě procenta. Je to sice opět zhoršení predikce, ale platí to i ve světle právě dnes zveřejněných čísel o propadu průmyslu o 23,3 procenta? Ve stejné době propadl průmysl v eurozóně o 18 procent. Pak tu máme také jakýsi „únik informací“ z OECD, který říká, že organizace má oznámit odhad propadu HDP eurozóny o 4 procenta.

A teď si to vezměme: podíl průmyslu na tvorbě HDP je v Česku vyšší než v eurozóně a průmysl klesá rychleji než v eurozóně. Výsledek si přeloží každý sám. Poklesneme prudčeji a rychleji než eurozóna? Podle mne ano. Proti bude působit efekt slabší koruny (jenže příliš exportérů je zajištěno) a efekt německého šrotovného na poptávku po levných automobilech, které se u nás vyrábějí.

Centrální banka není prognostický ústav, její predikce jsou velmi konzervativní. Přesto se zdá, že špatné zprávy soustavně a opatrně dávkuje. To má ale jako všechno své náklady a výnosy. Vliv ČNB na expektace znamená, že krize přichází pozvolněji. Nákladem je, že centrální banka dává v šanc důvěryhodnost. Koneckonců před měsícem její odhady růstu pronikly i do zábavného televizního pořadu („Uvolněte se, prosím.“). A to pro centrální banku neznamená nic dobrého.

Na serveru globalresearch.ca najdeme podnětný článek od profesora Michaela Hudsona. Autor si myslí, že pozornost kterou média i američtí politici věnují případu odměn v AIG je zcela neadekvátní a možná to vše slouží tomu, aby byla odvedena od něčeho mnohem důležitějšího. Podle autory kritizované odměny činí pouhé 0,1 procenta z celkové částky, kterou daňoví poplatníci sanovali pojišťovnu AIG. Daleko důležitější prý je pochopit, kam vlastně putovaly opravdové peníze z vládní pomoci. Desítky miliard šly ke smluvním stranám AIG: do Goldman Sachs, Merrill Lynch apod. Právě proto prý podle autora žádal bývalý americký ministr financí Hank Paulson (dříve Goldman Sachs) při schvalování prvního balíku pomoci (tzv.TARP), aby rozhodnutí vlády a kongresu nebylo přezkoumatelné soudem.

Plán amerického ministra financí Tima Geithnera bude oznámen právě v momentu, kdy se audit objeví na internetu. Pokud se ale úniky v médiích řádově nepletou, pak plán nečeká vřelé přijetí. Navrhovaná spolupráce státního a soukromého kapitálu je příliš komplikovaná. Nerozumí jí ani Paul Krugman ani Yves Smith ze serveru Naked capitalism. Nechápou ho ani na serveru www.eurointelligence.com.

Troufám si tvrdit, že když plán nepřijmou média, nebude se z něj radovat ani trh.

V tom případě by mohla být blízká pravdě teorie, že Obama to tentokrát zkouší schválně naposledy. Když to trh nepřijme, nebude už nic stát v cestě jednoduchému znárodnění (státní restrukturalizaci) natvrdo. Jen aby vláda a ministr financí neztratily po cestě všechnu důvěru.

Čtenáři Martinu Knapovi děkuji za tip na to, jak vypadá bilion dolarů. Veselé prohlížení pro veselé vykročení do nového týdne.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].