Němci zakážou schodky a Kalousek (snad) pomůže sklářům

Německo chystá ústavní zákon, podle kterého bude ilegální, aby tamější federální vláda v „normálních ekonomických časech“ vytvářela větší schodek veřejných financí než je 0,5 procenta HDP.

Vláda kancléřky Angely Merkelové tak chce investory a trhy ujistit o tom, že Německo zůstává a zůstane do budoucna věrné přísné rozpočtové disciplině. A že právě schválený německý záchranný či stimulační fiskální balíček je pouze jednorázovým přechodným krokem pro mimořádně a výjimečně špatné časy.

Německo tak de facto oprášilo čtrnáct let starý nápad tehdejšího českého premiéra Václava Klause, který navrhoval připravit ústavní zákon o věčně vyrovnaném rozpočtu. Tehdy se tomu většina odborné ekonomické, právnické i novinářské (včetně autora auditu) obce vysmála. Uvidíme jaká bude reakce odborné obce v krizových časech.

Je sice logické, že v době, kdy vlády chtějí zabránit nejhoršímu propadu, chtějí zároveň ujistit trhy, že do budoucna zůstanou veřejné finance zdravé. Jenže – patří skutečně něco jako „ujišťování trhů a investorů“ do ústavy? A jak budou soudci definovat „normální“ a „nenormální“ časy? Taková japonská ekonomika stagnovala v 90. letech celou dekádu. Co je potom normální – růst, pokles či stagnace?

…

Našli bychom ještě další paralely s Německem. Česká vládní reprezentace dlouho popírala hrozbu krize a tvrdila, že nás před ní koruna chrání. V důsledku toho vznikl pozdě i vládní tým, který má navrhovat rozumná protikrizová opatření. V Německu sice krizi nikdo nepopíral, ale tamější vláda také podcenila její hloubku a dlouho se bránila jakýmkoli fiskálním opatřením, která by mohla či měla povzbudit domácí poptávku.

Němci dlouho považovali krizi především za krizi finančních trhů a bank, případně tvrdili, že krize německé exportně orientované ekonomiky je způsobena pouze poklesem poptávky na zahraničních trzích.

Jenže to, co nyní německá vláda schválila, začne platit nejdříve na začátku července a většina ekonomických komentátorů upozorňuje na to, že německá ekonomika prochází nejhorším obdobím právě teď a v druhém období příštího roku se možná začne mírně vzpamatovávat. Takže podpůrný fiskální balíček bude nakonec možná působit procyklicky, místo proticyklicky jak bylo zamýšleno.

Pokud česká vláda ve spolupráci s NERVem něco navrhne a bude to mít legislativní podobu, bude to mít možná ještě větší implementační zpoždění než v Německu (v Německu mají přeci jen velkou koalici, která má značnou legislativní sílu), pokud se vůbec něco podaří schválit. Přitom právě zveřejněná čísla o prudkém propadu průmyslové výroby v České republice, nahrávají podobné interpretaci, ke které docházejí němečtí ekonomové: to statisticky nejhorší prožíváme asi právě teď (skutečné sociální dopady přijdou se zpožděním).

Proto bude asi lepší, když se o žádné poptávkové stimuly ani příliš snažit nebudeme, protože by to přišlo ještě později než v Německu. Pokud se ale vláda bude snažit o větší transparentnost a zjednodušení pravidel, pokud připraví změny v konkursní legislativě, které zabrání zbytečnému zániku podniků, bude to do budoucna jenom dobré.

…

Německý záchranný balíček umožňuje kapitálový vstup vlády nejen do bank, ale i klíčových průmyslových podniků. Ponechme stranou, že bude třeba vyjasnit, jestli je to v souladu s unijními pravidly nebo s pravidly WTO.

Tady skutečně hrozí velké nebezpečí protekcionismu, které se nás v České republice setsakramentsky týká. Pokud budou němečtí politici spolurozhodovat o tom, do kterých částí tamějších koncernů se bude investovat a které půjdou do útlumu, může to pro nás znamenat hodně. A to v důležitých německých koncernech měly místní vlády a odbory silné slovo už nyní.

…

Jak hodnotit rozhodnutí ministra Kalouska o tom, že vláda může pomoci sklárnám, pokud předloží rozumné restrukturalizační plány? Za normálních okolností by takový postup vlády byl špatný či dokonce zavrženíhodný a patrně z hlediska unijních pravidel dokonce nemožný.

Jenže garance na půjčky důležitým podnikům dnes v Evropě poskytuje kdekdo a nejen v Evropě. V Americe vláda dokonce půjčuje automobilkám přímo a mnohé podniky přímo úvěruje tamější centrální banka.

Sklárny navíc nejsou žádná montovna, ale je to tradiční místní odvětví a řemeslo, které když zahyne, už ho nikdo, nikdy neobnoví.

Důležité však je, že pomáhat se má jen těm, kdo mají odbyt a trhy a podniky musí ukázat, že změní svůj přístup, především v designu, na který jaksi zapomněly někdy po druhé světové válce. Pád těchto podniků nesouvisí s mimořádnou finanční krizí. Jde o to, že podniky byly mizerně řízeny, neinvestovaly do nových produktů a neustály šok „předkrizového“ prudkého posílení koruny na jaře loňského roku.

Krize tedy přináší sklárnám paradoxně novou šanci. Za normálních okolností by vládní pomoc byla vyloučená. V atmosféře celosvětové krize už vyloučená není.

Úterní audit: Mirek Topolánek, dítě štěstěny

Pondělní audit: O rozpočtovém stimulu. V Německu i u nás

Páteční audit: Ideály eurofederalisty

Čtvrteční audit: O národní ekonomické radě, konsensu a ortodoxii

Středeční audit: Rusové, Evropa a plynová válka