MMF varuje Norsko před nemovitostní bublinou

Začínají týdny, které budou připomínat pět let od pádu banky Lehman Brothers a následných událostí, které změnily svět. V tištěném Respektu najdete můj komentář na toto téma a na iHNed.cz diskusi s ekonomy o tom, jak jsme se poučili, která je - myslím - tentokrát velice vydařená. Samozřejmě budeme v Auditu nadále informovat o tom, co se kde k tématu zajímavého píše. Svůj seriál dnes zahájil třeba deník Financial Times.

…

FT například reagují na nový posun v tom, co Mezinárodní měnový fond doporučuje, a v tom, s čím přišel na summit skupiny G 20. Od doby, kdy vypukla řecká krize (resp. krize eurozóny), už MMF vystřídal tři pozice. Nejprve byl zastáncem fiskální přísnosti a přísného šetření (austerity) a vnitřní devalvace, asi před rokem a půl se MMF stal kritikem přísného šetření - a dnes se k němu zase mírným obloukem vrací. MMF prosazuje flexibilní fiskální cíle a hladké fungování automatických stabilizátorů.

Také změna: dynamickým motorem růstu světové ekonomiky v brzké době nebudou země BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína) ani nově vznikající trhy, ale Evropa, USA a Japonsko. MMF také varuje, že postupné ukončování experimentální měnové politiky bude znamenat tlak na znehodnocení měn na nově vznikajících trzích. V Indii už se to děje.

…

Wolfgang Münchau se ve sloupku pro Der Spiegel zlobí na německou sociální demokracii za to, že opustila keynesiánskou ekonomickou školu a připravila se o volební narativ. Dnešní SPD je podle jeho soudu jen další konzervativní „supply side“ partaj; rozdíly mezi CDU a SPD jsou mizivé.

No, ono je to těžké. Němci svoji ekonomiku asi necítí v tuto chvíli jako klíčové volební téma; otázka, jestli Keynes ano, nebo ne, se týká leckoho jiného v Evropě, ale Němce  tolik nepálí. Jde spíše o to, zda keynesiánství Němci dovolí jiným. Z Česka to leckdo vidí jinak, Karel Schwarzenberg napsal nedávno v rakouském tisku, že naopak z CDU se stala další sociální demokracie. Panu Münchauovi vřele doporučujeme emigraci do Česka, keynesiánce máme přímo na Hradě a kvalitních ekonomických komentátorů palčivý nedostatek.

 …

Na Bloombergu je zajímavý komentář o indické ekonomice, ke kterému bych dodal, že skvěle ilustruje, jak mají různé země světa úplně různé problémy a jak se některých zemí debata mezi příznivci přísného šetření a příznivci stimulů vůbec netýká; a jak se některých zemí netýká ani debata o proměně centrálního bankovnictví či experimentální měnové politice. Tyto debaty jsou stejně relevantní pouze pro vyspělý svět: Ameriku, Evropu, Japonsko.

Indie trpí prudce zpomaleným růstem, vysokou inflací, padající měnou a značnými externími deficity. Recepty pro indickou ekonomiku jsou jako vystřižené z první poloviny devadesátých let: omezit státní zadlužování i vnější deficity, zkrotit inflaci, přilákat zahraniční investice.

…

A zajímavost na závěr: Norsko je díky produkci ropy a plynu jednou z nejbohatších zemí na světě, navíc stát pečlivě ukládá peníze do „fondu budoucnosti“, resp. šetří na tzv. rainy days. I takové zemi – navíc spravované uměřenými protestanty – se však může stát, že dostane důrazné varování od MMF. Jak píšou Financial Times, MMF varuje, že Norsko má jednu z největších nemovitostních bublin na světě; nemovitosti jsou prý nadhodnoceny až o 40 procent.

Ano, taková je dnes pokrizová poptávka mezi ekonomy. Naučit se opravdu včas rozpoznávat bubliny a dovést politiky k tomu, aby je dokázali zodpovědně a opatrně vyfukovat: otázka je, zda to lze. Zpráva MMF každopádně nepomáhá těm norským politikům, kteří říkají, že v Norsku přece žádná bublina není. Říká to například Erna Solbergová, norská kandidátka na premiérku za Konzervativní stranu.