Japonsko a Amerika

Zachary Karabell píše na Reuters o „hrozbě“, před níž jsou Spojené státy často varovány: stanete se druhým Japonskem, tedy zemí slabého ekonomického růstu či stagnace, stále rostoucího státního dluhu a pochroumaného finančního systému. Autor se domnívá, že by Spojené státy mohly být šťastné, kdyby takhle dopadly. 

Podle statistik zažilo Japonsko dvacet ztracených let. Vládní dluh je přes 200 procent a země trpí chronickou deflací, úbytkem obyvatelstva a stárnoucí populací.

Jenže Japonsko je také zemí, jehož obyvatelé se těší dobrému zdraví, a je třetí na světě v průměrné době dožití (za Monakem a Macaem!). V zásadě neexistuje násilná a drobná kriminalita, vlády jsou spořádané, infrastruktura a zdravotnictví jsou vynikající.

Poznámka autora Auditu (který nedávno v Japonsku byl): Dodal bych, že v Japonsku také existuje silná sociální koheze a v takovém Tokiu je nejen čisto, ale lidé vypadají v zásadě velmi spokojeně a uvolněně.

Na druhou stranu se s Japonskem zjevně něco stalo ve smyslu určité ztráty kreativity a průrazu v nových technologiích. Kde jsou doby, kdy veselí Japonci vymysleli walkman? Proč v elektronice zaostali v tabletech a telefonech a soustředili se na televize, fotoaparáty a počítačové hry?

Trochu to vypadá, jako kdyby japonská kreativita byla v posledních desetiletích svázána přílišnou korporátní (a možná i státní) byrokracií, disciplínou a strnulostí.

A právě zde se Amerika, která jistě může závidět Japonsku sociální kohezi, nikdy Japonskem nestane. Amerika je stále velmi dynamická, umí rychle přelévat kapitál, financovat nové firmy a hlavně vychovávat talentované lidi nejen k morálce a disciplíně, ale také k samostatnému myšlení, fantazii a kreativitě.

…

Další text z agentury Reuters se také týká třetí největší ekonomiky na světě. Kromě toho, že japonský premiér Šinzó Abe ohlásil nebývale uvolněnou měnovou politiku, oznámil i gigantické investice do infrastruktury. Jenže země nejpohodlnějších a nejrychlejších rychlovlaků, země visutých dálnic a nadjezdů a země stovek umělých ostrovů možná více této infrastruktury nechce a nepotřebuje. Zvýší tyto investice hospodářský potenciál?

Proč by měla mít země s úbytkem obyvatelstva více lepších dálnic?

P.S.

Dá se nějak investicemi pomáhat tomu, aby se Japonci více množili? Japonci se bojí imigrace, ale možná by měli zemi více otevřít a investovat do vzdělání nově příchozích obyvatel a do jejich co možná nejhladší integrace s domácím obyvatelstvem.