Poblázněný německý semafor

Vrcholem německé politické představivosti byla koaliční sestava socialistů, liberálů a zelených – dle jejich barev takzvaný semafor. Jenže ani na ten už není spolehnutí – všechny barvy blikají v nečekaných kombinacích.

Německé zemské volby nejen testují náladu Němců před federálními volbami, ale i samotné strany si procvičují možné povolební koalice vládnutí. A z těch nynějších není nikdo moudrý. Až donedávna bylo vše velmi přehledné – čtyři státotvorné strany, přičemž se vše podstatné točilo okolo takzvaných Volksparteien CDU a SPD. Tyto velké strany si vždy po volbách vybíraly partnery a bylo to k unudění stejné. S křesťanskými demokraty se vždy spřáhla jejich bavorská odnož a lákala k sobě liberály z FDP. Naopak socialisté se jako první koukali po zelených a když to nešlo, tak začali smlouvat s liberály. Když došlo na nejhorší a nikdo neměl většinu (jako nyní), tak obě hlavní strany šly do velké koalice. Jedinou výjimkou z pravidel bylo zemské paktování socialistů a postkomunistů ve východních zemích – jinak by tam žádná vláda snad ani nevznikla.

Po zemských volbách v Dolním Sasku, Hesensku a nyní Hamburku je vše jinak. Všude do západních sněmů pronikli postkomunisté, kteří si nyní říkají Levice, a účinně tak zablokovali sestavování vlád. V Hamburku se do sněmu nedostali liberálové a tak se CDU poohlíží po zelených. To je malá revoluce srovnatelná s tím, jako kdyby si v Čechách vzal Václav Klaus za hradního kancléře Martina Bursíka. Navíc v Hamburku se tyto strany urputně hádají o prohloubení koryta Labe. Jakkoliv to jsou tedy podivné námluvy, sekretář křesťanských demokratů už optimisticky vyzval, aby se „prozkoušely i jiné barevné kombinace".

CDU možná sepětí se zelenými přežije, na konkurenční socialisty ale čeká mnohem větší nebezpečí. Postkomunistická Levice všude posiluje a blokuje možné levicové vlády. Naposledy se tomu stalo tak v Hesensku. Stačilo by postkomunisty přizvat do socialisticko-zelené spolupráce a křesťanský demokrat Koch by se musel poroučet z úřadu zemského premiéra. Jenže SPD až dosud tomuto bratříčkování oponovala. Nyní ale překvapivě šéf SPD Kurt Beck vyjednávání s Levicí podpořil a strhla se mela. Týdeník Der Spiegel na obálce zobrazil Marxe, Lenina, odpadlého socialistu Lafontaina, který se přidal k postkomunistům, a právě Becka. Titulek „Kupředu… a zapomeňte" jasně útočí na socialistickou reálpolitiku, která je ochotna zapomenout na honeckerovskou podstatu Levice.

Voliči v Německu jsou tak zmatení. Na zemských semaforech blikají nejrůznější barvy a navíc ani není jasné, zda červená znamená jen SPD nebo socialisty a postkomunisty v jednom. Nejde přitom jen o jednotlivé země – příští rok jsou federální volby a Němci by rádi věděli, s kým by Merkelová a Beck do vlády šli a s kým ne. Jenže to nyní asi nevědí ani oni sami.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz