Na turisty zapomeňte, pronajměte byty nám
Lisabon zkouší novinku v boji s bytovou krizí
Světová města zkouší hodně způsobů, jak se vyrovnat s byznysem krátkodobých pronájmů turistům. Desetitisíce bytů, které jsou v městských centrech rezervované pro návštěvníky, se snaží vrátit na běžný trh pomocí zákazů, poplatků, regulací a kontrol. Zatím není jasné, která cesta funguje lépe. A jestli funguje vůbec nějaká.
Portugalská metropole Lisabon teď přichází s novinkou. Starosta Fernando Medina nabízí majitelům bytů, ať je pronajímají dál - ale skrze město. To je zprostředkuje lidem, které si nemohou dovolit rostoucí nájmy a které byznys (především) firmy Airbnb z města vytlačuje. Program se jmenuje “Jistý příjem” a město ho představilo před dvěma týdny. Radnice se nestane velkým realitním agentem. Pokud ale majitel bytu nabídne běžný dlouhodobý pronájem (minimum je pět let) za přiměřenou cenu (nanejvýš třetinu příjmu nájemce), město mu doplatí zbytek k současné běžné lisabonské tržní hladině.
Lisabon se rozhodl k této akci využít koronavirové pandemie. Turismus utichl a turistické byty zely prázdnotou. Lidem, pro které je pronajímání bytu jedním ze zdrojů jejich příjmů, část peněz vypadla. Program tak míří i na ně. Dlouhodobý pronájem není sice ani s městskou dotací tak výnosný jako vytížený turistický byt, ale přinejmenším v blízké budoucnosti skýtá jistotu. Za dva týdny mohou být všechny koronavirové semafory zase červené. Turisté zmizí, ale ne“řidiči, lékaři a další lidé, kteří jsou krevním oběhem našeho města a kterým chceme pomoct se do centra vrátit ” - jak se starosta Medina nechal slyšet.
Podle dostupných statistik se krátkodobě pronajímá 25 tisíc lisabonských bytů, necelá desetina celého tamního bytového fondu. Radnice má ambici získat letos pro svůj program tisícovku bytů. Zatím se počet blíží ke dvěma stům.
Mohlo by vás zaujmout:
Čtěte také: Tři lekce z Airbnb
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
