Merz: Svět se mění rychleji, než se Evropa umí přizpůsobit. Bez Ameriky se pořád neobejdeme

Co teď chce Německo? Jak nejsilnější evropská země zareaguje na divoký začátek letošního roku, kdy evropské politické špičky mluvily o možném konci NATO a o tom, že se poválečný mezinárodní řád a jeho pravidla rozpadly? 

Friedrich Merz si odpověď nachystal do Mnichova a význam jeho projevu to několikrát podtrhlo. Zahájil zdejší bezpečnostní konferenci a ve stejnou hodinu vyšel anglický překlad jeho slov na webu časopisu Foreign Affairs, hlavní platformy americké (a vlastně i globální) debaty o mezinárodních vztazích. Jeho spolupracovníci – jak se Respekt doslechl z kancléřova okolí v zákulisí konference – začali projev promýšlet už kolem vánočních svátků a hlavní pasáže napsali během dlouhých letů do a z Indie v půlce ledna. 

Merz sdílí nový konsenzus těchto týdnů: i podle něj svět vstupuje do nové éry velmocenského soupeření. Ubezpečil přitom, že Německo se nechce do této soutěže přidat – či přesněji, že si nechce po vzoru USA, Ruska a Číny budovat svou sféru vlivu. „Velmocenská politika v Evropě není pro Německo žádnou alternativou. Partnerské vedení: ano. Hegemoniální fantazie: ne. Nikdy více nebudeme jako Němci kráčet sami – to je trvalé ponaučení z naší historie,“ řekl kancléř. Zřejmě i proto, že s rostoucí vojenskou silou – obranný rozpočet Německa bude v absolutních číslech brzy třikrát větší než ten francouzský – a s klesajícím zájmem USA o Evropu se leckde na starém kontinentu může probudit dřímající strach z příliš silného Německa. 

Následně velmi otevřeně a upřímně přiznal limity evropské politiky: „Přeskupování světa pod taktovkou velmocí probíhá rychleji a hlouběji, než se my sami dokážeme posílit.“ Ale vyvodil z toho jiný závěr než kanadský premiér Mark Carney, který nedávno v Davosu zdůraznil odklon Kanady od Trumpovy Ameriky a hledání jiných partnerů včetně těch nedemokratických. Právě kvůli tempu změn, které přesahují schopnost Evropanů k rychlé adaptaci, odmítá hlasy, které už Spojené státy nepovažují za partnera. „Chápu nepříjemné pocity a pochybnosti, které se v takových požadavcích projevují. S některými z nich sám souhlasím. Přesto však tyto požadavky (odklonu od USA – pozn. red.) nejsou domyšlené do konce,“ řekl kancléř. „Ignorují tvrdou geopolitickou realitu v Evropě. A podceňují potenciál, který naše partnerství se Spojenými státy přes všechny potíže stále má.“