A co to má být?

Nad tou výstavou všichni kroutili hlavou. Podzimní salon v Paříži roku 1912 zmátl publikum, kritiku i politickou honoraci. Za ni převažující dojmy shrnul člen pařížské městské rady Pierre Lampué, jenž prezentované umělce označil za bandu „lumpů, kteří se ve světě umění chovají jako Apačové v normálním životě“ a kteří veřejně ukazují „ty nejtriviálnější nehoráznosti a vulgarity, jež si dokážeme představit“.

Dnes každý průměrný městský rada dobře ví, že Lampuého představivost byla velmi omezená. Kdyby věděl, kam se umění zbavené pravidel dostane v následujících letech, jistě by byl ke svým „Apačům“ mnohem shovívavější. Jedním z nich byl i v Paříži usazený rodák z Opočna František Kupka (1871–1957). V sále číslo jedenáct před sto lety vystavil dva radikálně pojaté obrazy. Kubistická díla jeho kolegů, jež byla rozvěšená po okolních stěnách, byla považována za „skandální“. Kupka šel ale ještě dál: pro současníky byl nejen provokativní, ale hlavně naprosto nepochopitelný.

Na svých plátnech se totiž oprostil od konkrétní reality a návštěvníkovi vůbec poprvé v dějinách zprostředkoval čistě abstraktní zážitek, takže nikdo nechápal, co vlastně obrazy znázorňují. Sté výročí události nyní Národní galerie využila k uspořádání expozice František Kupka: Cesta k Amorfě. Objevná výstava v Salmovském paláci na Hradčanském náměstí je po nekonečně dlouhé době nudy přesně tím, co bychom měli po této výstavní instituci žádat. Přehledně a v souvislostech totiž zachycuje přelomový vklad českého autora dějinám umění, ke kterému stojí za to se vracet i po deseti dekádách.

Krkolomná cesta

František Kupka na pražské akademii vystudoval náboženskou malbu, ve Vídni pokračoval ve školení malby historické. Vysloužil si pověst vyhledávaného kreslíře a ilustrátora časopisů, kritika oceňovala jeho mystikou prodchnuté malby v symbolistickém stylu. Jenže prostředí maloměšťácké Vídně žádající po malíři donekonečna pořád to samé přestalo experimentátorovi vyhovovat. Proto se na přelomu století přemístil do Paříže tepající energií zástupu hledačů nových výtvarných projevů.