TOP 10 zahraničních článků Respektu roku 2022: Válečné zločiny, sucho, cestování vlakem, MS v Kataru
Výběr nejlepších letošních textů podle šéfredaktora
Válka na Ukrajině pro nás pochopitelně byla zahraniční událostí číslo jedna a být přímo na místě jednou z priorit. Proč na Ukrajinu jezdíte? Psali nám občas čtenáři (i nečtenáři). Nejjednodušší odpověď zní: Píšeme o Ukrajině, protože je to naše práce. Novináři informují o důležitých událostech a válka tak velkého významu na území Evropy mezi ně patří. Ruskou válku proti Ukrajině navíc nevnímáme jako vzdálený cizí konflikt. Vladimir Putin vytáhl s armádou proti svobodnému světu, takže musíme vědět, co se na Ukrajině děje a jak ji podpořit.
Kromě fyzické přitom probíhá i „informační“ válka - počínaje ruským tvrzením, že důkazy o jeho zločinech jsou zinscenované. A novináři tak nejsou jen zapisovateli událostí. Jsou také svědky historie. Když naši reportéři projíždějí Ukrajinou, navštěvují různá místa a mluví s mnoha lidmi, získávají unikátní znalost a chápou kontext událostí. Ruský režim dokázal lidem vsugerovat, že nezávislé informace hledat nemají. Bez svobodných médií se Putinovi podařilo naplnit slavné heslo z románu George Orwella 1984: „Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.“ Pokud si ale budeme nalhávat, že tuto slabost mají v krvi jen Rusové, brzy dopadneme stejně. Proto je třeba stále hledat pravdu.


Přes naše nasazení nicméně netvoří články o Ukrajině většinu tohoto výběru. Zároveň jsme samozřejmě mapovali také další důležité zahraniční události a problémy (sucho v Evropě, smrt britské královny, vraždy na Slovensku) stejně jako společenské trendy, které jsou součástí našich životů. Navíc i v této nabídce platí, že jde nejen o výběr toho nejlepšího, ale zároveň o průřez různými tématy, kterým se jsme se věnovali a věnujeme. Vybrané texty nyní na omezenou dobu výjimečně odemykáme. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně a podpořit nás v současné situaci, budeme rádi, když se stanete našimi předplatitelkami a předplatiteli.
Nočním vlakem do Kyjeva
Cesta Ukrajinou v zatemněném vlaku na trase Lvov–Kyjev–Lvov
Je úterý půl hodiny před půlnocí ukrajinského času, sedím v nočním vlaku do Kyjeva, města, které Putin nechává bombardovat a ostřelovat raketami, a jež přesto srdnatě odolává tlaku ruské armády. Vlak veze do Kyjeva humanitární pomoc a zpět se, jak posádka doufá, bude vracet s uprchlíky z ostřelovaných a bombardovaných oblastí kolem hlavního města Ukrajiny.
Gangy Göteborgu
Reportáž o tom, proč ve Švédsku přibývá vražd střelnou zbraní
Švédská policie začala v roce 2015 zveřejňovat seznam čtvrtí, které jsou obzvlášť prorostlé zločinem a sociálními problémy. Dále je dělí do kategorií „zranitelné“, „rizikové“ a „extrémně zranitelné“, přičemž těchto nejhorších oblastí je po celé zemi 19. Letos bylo zatím zastřeleno 46 lidí, o jednu oběť více než za celý loňský rok. Většinou střelba probíhá jen mezi gangy, které na divokém severu kolíkují svá teritoria a roztáčejí spirálu vendety, nastolení cti vlastní skupiny. Kulky však občas trefí zcela nevinné oběti.
Žít Kodaň
Na návštěvě ve městě, jehož měřítkem je člověk
Lockdowny umrtvily městský život, drtily služby, zavíraly obchody a vyháněly lidi na venkov. A hrozily nabourat ideu kodaňského urbanisty a architekta Jana Gehla, že dobré město se pozná tak, že v jeho ulicích mají lidé chuť trávit hodně času. „Města se ale dokázala vrátit na výsluní,“ hlásí britský magazín Monocle, který posledních patnáct let hodnotí sídla podle „žitelnosti“, jak zní kostrbatý překlad kánonu urbanismu posledních let. V letošní oslavě znovuzrození velkoměst opět vybral dánskou metropoli, už popáté v řadě. A přestože v dalších anketách Kodaň porazilo rakouské hlavní město a život tady má daleko do dokonalého barvotiskového obrázku, v mnoha směrech je skutečně velmi příjemně – „žitelný“.
Cesta před boží i pozemský soud
Ukrajinci na stopě pachatelů válečných zločinů
Těla z tohoto masového hrobu začaly ukrajinské úřady exhumovat v září, krátce poté, co odsud při zmateném úprku před ukrajinskou protiofenzivou zmizela po půlroční okupaci ruská vojska. V polovině listopadu už jsou jámy prázdné, všichni jsou řádně pohřbení o kus dál nebo na jiných hřbitovech, a je tu klid a ticho. Mezi stromy se táhne bezpočet červenobílých policejních pásek, mezi hroby se prochází pár policistů, vyšetřovatelů a jeden kněz. Jejich práce tu už končí, co mohlo být nalezeno, bylo nalezeno, co šlo zaznamenat, bylo zaznamenáno. Teď zbývá to nejtěžší – vypátrat pachatele mučení a vražd a potrestat je. V borovém háji se jen slabě vznáší pach lidského utrpení – výkaly a hniloba. V Izjumu jsou cítit leckde.
Když vyschnou řeky
Reportáž z míst, kde mizí voda před očima
V italském městečku Sermide na satelitních snímcích z loňského srpna tu Pád pod mostem teče v šířce skoro půl kilometru. Pak se ještě rozšíří a rozvětví do dvou ramen. Vypadají stejně silně a za mostem obepínají ostrov o rozměrech pražské Štvanice. Jenže ty letošní vypadají o dost jinak. Tmavá čára zobrazující tekoucí vodu je o dost hubenější a klikatější. Jedno z ramen úplně chybí, stejně jako zmíněný ostrov. V řece Pád letos teče nejméně vody minimálně za 70 let, podobné je to v Německu na Rýnu, v Srbsku na Dunaji nebo ve Francii na Rhôně a Loiře. Právě Sermide vytipoval brněnský meteorolog Jáchym Brzezina jako místo, kde bude letošní extrémně suché léto dobře vidět. A jako navigátor se plně osvědčil.
Síla jedné ženy
Zemřela královna, která dokázala čelit proměnám světa
Když se v dubnu 1926 narodila v Londýně uprostřed noci císařským řezem holčička, která dostala jméno Alžběta Alexandra Marie, nic nenasvědčovalo tomu, že bude za necelých sto let nad její smrtí truchlit bezmála celý svět. Příchod zdravého dítěte na svět byl velkou událostí pro rodiče, vévodu a vévodkyni z Yorku, a u porodu byl přítomen ministr vnitra, jak kázala záhadná archaická tradice dodržovaná u členů královské rodiny – aby dohlédl na to, že urozený novorozenec nebude vyměněn. A to i u těch méně významných členů dynastie, kam se malá Alžběta kvůli značné vzdálenosti od trůnu počítala.
30 hodin na kolejích
Reportáž z cesty po Evropě, která znovu zkouší objevit kouzlo cestování vlakem
Nezaměnitelné rytmické dunění prozrazuje, že jsem se právě probudil ve vlaku. Šedá deka, do které ležím zabalený na úzké polstrované pryčně, zase svědčí o tom, že jde o lůžkové kupé nočního spoje. Hlasité chrápání přicházející odkudsi shora (a slaběji také zespoda) mě upozorňuje, že v kupé je ještě několik dalších lidí. Za oknem v mlžném oparu ubíhají zelená pole a po chvíli se mihne malé nádražíčko s francouzským nápisem. V tu chvíli se mi všechno v hlavě propojí: včera odpoledne jsem v Praze nastoupil do vlaku s cílem dojet po kolejích až do Barcelony. Právě teď jsem zhruba v polovině cesty.
Tragický hrdina Gorbačov
Příběh muže, který pohřbil sovětské impérium
Když oné mrazivé noci přijel domů, byly už čtyři ráno a na zemi ležela vrstva sněhu, přesto vyzval svoji ženu Raisu, aby se s ním prošla po zahradě, a svůj plán jí vyložil. Představa, že se její manžel stane nejmocnějším mužem ve státě, Raisu vyděsila, ale Michail ji vzrušeně přesvědčoval, že získá příležitost skutečně změnit zemi, která to z pohledu obou manželů velmi potřebovala. „Takhle už dál žít nemůžeme,“ řekl Gorbačov o památné noci, jak na to o mnoho let později vzpomínal v autobiografické knize Můj život. Čtěte také: Anne Applebaum: Gorbačov nikdy nepochopil, co rozpoutal
Ano, sociální sítě oslabují demokracii
Ať společnost Meta namítá cokoli
Absence vědeckého konsenzu ponechává otevřenou možnost, že sociální média nakonec škodlivá být nemusejí nebo že škodí pouze omezeně. Možná jsme pouze obětí další vlny paniky spojené s nástupem nových technologií a podobně jako kdysi v případě televize se naše obavy po desetiletích rozporuplných studií nakonec rozplynou. Jinou možností ovšem je, že jsou sociální média skutečně nebezpečná, že se však zároveň mění příliš rychle na to, aby jejich dopady dokázaly sociální vědy popsat.
Na dovolené v Německu
Pozvánka k objevování největšího českého souseda.
Měsíční lístek za devět eur na regionální vlaky a autobusy má Němce podnítit k přesedlání z auta na železnici, Čechy může pošťouchnout k první pořádné dovolené v Německu. No dobrá, ale kam jet? Kroužení kurzorem na mapě iPadu trvá dlouho. Chce to někam dál od českých hranic, to je jasné. Vyjet do lesů Schwarzwaldu? Kochat se Porýním a ochutnávat během pracovní doby na svazích tamních vinic zdejší slavný ryzlink? Nebo se vypravit do tradiční dovolenkové destinace západních Němců, k větrnému Severnímu moři, a objevit pro sebe úplný severozápad?
Bonus: Stavidla jsou otevřená
Bratislava se vzpamatovává z vražd, které otřásly Slovenskem
Ve čtvrtek už před kavárnou Tepláreň v ulici Zámocká v centru Bratislavy žádné lavičky nejsou. Je zavřeno a na chodníku, v místech, kde obvykle pod dvěma přízemními okny klubu stávají pro pohodlí lidí, co vyjdou ven na cigaretu, jsou na chodníku namalovány fialovou barvou kruhové značky. Ve výklenku vedle vchodu do kavárny je opřená o zeď černá tabule, na kterou personál křídou píše nabídku nápojů. Ze včerejšího nápisu už zbyla jen první tři písmena slova „Otevřeno“. Nad písmenem T je díra po kulce a fialové kroužky na chodníku značí místa, kde policejní technici našli další kulky či stopy.
Bonus: Góly, fauly a Katar
Začíná první arabské mistrovství světa ve fotbale a všichni jsou nervózní
Kritika má více rovin a jedna z nich je čistě fotbalová. Poslední léta celosvětově roste odcizení mezi fanoušky a fotbalovými funkcionáři, k němuž dochází na úrovni jednotlivých klubů, národních asociací i FIFA. Manažeři roztáčejí divokou finanční spirálu – rostou částky za přestupy hvězd, ceny televizních práv, množství soutěží nebo snaha elitních klubů uzavřít se ve své vlastní „superlize“. To vše se míjí s tím, co běžní fanoušci chtějí. A turnaj v Kataru se stal symbolem moci velkých peněz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].