Návštěva v centru korupce

Potkáte tam většinu těch, jimž veřejnost, média, spiklenečtí teoretici i na slovo vzatí odborníci přisuzují zásluhu za devastaci společnosti a rozkvětu úplatkářství a defraudace.

Dnes tam byla skoro celá vláda a další téměř dvě stovky politiků. Nedávno jsem tam šlápl na nohu nejmenovanému zbrojaři, rozlil kafe bývalému vlivnému členu BIS, usmál se na vlivnou lobbyistku, omylem pozdravil šéfa ČEZu. Víc je těch, které nepoznávám, ale bezpochyby k největšímu tuzemskému korupčnímu centru také nějak patří. Chodí tam taky novináři.

Samozřejmě jde o Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR. Stačí si najít jakoukoli reportáž či investigaci, v níž hraje hlavní slovo korupce, a určitě se v ní objevilo jméno někoho z přítomných nebo pravidelně docházejících.

Můj příchod do centra sleduje s jistou nelibostí (nemám oblek) strážce se sluchátkem v uchu. Ale dvě cedulky na mé hrudi mu nedovolují zakročit. Netrvá to ani pět minut a v kuloárech mě osloví poslanec jedné koaliční strany. Má prý pro mě nějaké důležité materiály. „Prokazují defraudaci v českých lesích, jde asi o dvě a půl miliardy,“ říká mi. Sem s nimi, nastavuji ruku. „Oznámil jste to policii? Bude vaše strana tlačit ve vládě na vyšetření?“ ptám se. Dívá se na mně zděšeně. „To nejde, to by zjistili, odkud to uniklo, a sežrali by mě zaživa,“ odpovídá. Přistupuji na to, že jeho práci udělám za něj a domlouvám si s ním schůzku na druhý den, abych si dokumenty vyzvedl.

O deset minut později mi podává ruku a nabízí široký úsměv další poslanec, tentokrát opoziční. Pro změnu nabízí dokumenty o jednom velkém korupčním armádním obchodě. Policii je předat nemůže, protože by si jej pak kolegové dali jako zákusek k obědu. Přinese mi je příští týden, domlouváme se na schůzce v jedné malostranské kavárně. A do třetice poslanec z další koaliční strany. Nabízí kontakt na člověka „z prostředí“, který mi popíše, kam tečou peníze jisté firmy, vydělávající na hazardu. Opět jde o miliardy. O policii nechce ani slyšet.

O dvě hodiny později to vyprávím panu Patizonovi. Samozřejmě mi to věří, neslyší podobné historky z podsvětí ode mě poprvé. Téměř každou mou návštěvu budovy poslanecké sněmovny provázejí podobné nabídky poslanců. Vlastně bych měl být jednou z nejinformovanějších osob v této zemi. Bohužel nejsem. Materiály poslanci někdy přinesou a nikdy v nich není, co slibovali. Prostě jen si tak hrají, možná dokonce sami sobě věří, že udělali něco pro boj s korupcí.

Pan Patizon je přesvědčen, že ti lidé z korupčního centra si ze mě dělají legraci a za dveřmi svých kanceláří rozjíždějí kšefty a dohody, při nichž si dělí pěkné balíky peněz. Upřímně, u řady z nich si myslím totéž a u některých to dokonce poznám. Ale na rozdíl od mnoha mých kamarádů, kamarádek, kolegů a kolegyň jsem přesvědčen, že jednou najde aspoň jeden z nich odvahu a ty materiály přinese. Protože na nich vidím, že tu odvahu pomalu sbírají. Raději by patřili do lepší společnosti, než je místní centrum.

Při odchodu z centra jsem potkal šéfa jedné z „druholigových“ firem, které v Česku staví dálnice… Konec terapeutické hodiny, už by ses měl z té návštěvy vzpamatovat, říká pan Patizon. Jo, odpovídám a jdu pracovat.