Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Vaše dopisy

Češi sobě aneb Zpráva o záplavách v Ladakhu

V noci z 5. na 6. srpna zažili obyvatelé města Leh v severní Indii jednu z nejhorších přírodních katastrof posledních desetiletí. Celou himálajskou provincií Ladakh se prohnala bouře, která proměnila horské řeky v bahnitou masu vod valících se do údolí Indu. V Lehu přívaly srovnaly se zemí část města v oblasti nového autobusového nádraží a podle různých údajů indických médií zabily okolo 150 lidí. Aktuálně se stále pohřešuje na 600 osob, mezi nimiž jsou také desítky turistů, kteří se v té době převážně nacházeli na populárních vysokohorských trecích této oblasti. Katastrofa zastihla nepřipravéné obyvatele, kteří se v nejsušší oblasti celé Indie (12 cm srážek ročně) s ničím podobným nikdy nesetkali.
Rozbouřená voda bleskově a důkladně zničila obě příjezdové silnice do Ladakhu a fungovat přestalo i místní letiště. Město Leh a s ním i celý Ladakh zůstaly odříznuty od základní infrastruktury. Elektřina nefungovala, internetové spojení bylo přerušeno, telefonovat bylo možné zhruba po dvou dnech za pomoci satelitních telefonů, obchody a restaurace zůstaly zavřené, a postupně začaly dokonce docházet pohonné hmoty. V postižené části města se rozjely záchranné práce a zoufalá snaha zachránit z trosek budov potenciální přeživší. Čím méně však bylo jídla a nafty, tím více se stupňovala panika a strach mezi samotnými obyvateli města a turisty. Za přispění stále se nelepšícího počasí místní obyvatelé rychle opouštěli město i se svými rodinami. Nejeden majitel hostelu opustil svoji živnost před strachem z další povodňové vlny a turistům doporučil uchýlit se na „bezpečné místo“. Kde takové místo hledat, už ale nikdo nevysvětlil. Žádná další povodňová vlna již naštěstí do Lehu nepřišla, zatímco do vesnic v okolí bohužel ano.
Letiště se podařilo zprovoznit ihned následující den, nicméně vinou špatného počasí do města až po dni a půl dorazilo první vojenské letadlo se zdravotnickou a potravinovou pomocí. Zástup nervózních turistů zaplnil místní cestovní kanceláře ve snaze dostat se na některý z prvních letů. Ale vzhledem k tomu, že do Lehu létají pouze tři lety denně, byla první místa dostupná jen s osmi- až desetidenním odstupem. Zůstávat ve zdevastovaném městě se však nechtělo nikomu.
Po dvou dnech ale „bystří“ turisté vypátrali, že pod tlakem indické vlády začaly všechny tři společnosti přidávat dva až tři dodatečné lety denně. Na letenky musel ovšem člověk vystát často celodenní frontu přímo na letišti, navíc bez záruky, že v ten den odletí. Lidé mnohdy čekali celý den na letišti a nakonec se zklamaní vraceli k další bezesné noci do Lehu, emotivní výjevy byly na denním pořádku.
V několikadenní frontě na letenky bylo hodně času přemýšlet o roli českého zastupitelského úřadu v Dillí. Tato otázka je o to zajímavější v souvislosti s nedávným vyjádřením ministra zahraničí Karla Schwarzenberga o možném rušení některých zastupitelských úřadů v zahraničí. Jak tedy pomohlo české velvyslanectví postiženým Čechům v Ladakhu? Zde je pár faktů z vlastní zkušenosti přímého účastníka.
1. Den po katastrofě nebyl na české ambasádě nikdo k zastižení, a to ani na „nonstop“ čísle pro krizové případy, které je uvedeno na webových stránkách velvyslanectví. Ve stejný den bylo našim blízkým přímo ministerstvem zahraničí sděleno, že v oblasti je 25 českých občanů a všichni jsou v pořádku, nemusí si dělat starosti. Pravda je taková, že my na místě napočítali s jistotou přes 40 Čechů. Ale hlavně – jak ministerstvo zjistilo, že je zmíněných 25 lidí v pořádku, když nefungovaly telefony, internet a bylo první den po oné inkriminované noci?
2. Ještě 8. srpna, tj. tři dny po záplavách, nebyla ani na stránkách ministerstva zahraničí, ani na stránkách ambasády, jediná zmínka o povodních v Ladakhu, natož pak informace pro české občany, co mají dělat, kam se obrátit pro pomoc a jak se bude situace dále vyvíjet (např. informace o počtu a frekvenci dodatečných letů by velmi pomohla). Budiž nám útěchou hlavní zpráva v sekci Zprávy a událost“, že 17. listopadu 2009 se v Dillí konalo zahájení výstavy Jaroslava Seiferta Všechny krásy světa.
3. První informace o možném nebezpečí byla na stránkách velvyslanectví zveřejněna pět dní po katastrofě v Lehu, ačkoli všechna indická i celosvětová média informovala hned 6. srpna.
4. Již od 6. srpna byli v Lehu cizinci jednotlivých národností vyzýváni k nahlášení se své ambasádě. Výzva se týkala téměř všech zastupitelských úřadů (dokonce bulharského i slovinského zastoupení), jenom ČR opět chyběla.
Jak je tedy vidět, čeští občané si budou muset zvyknout na to, že si v podobných situacích musí pomoci sami, anebo se musíme naučit pomoc od našeho státu důsledně vyžadovat.

PETR NOVOTNÝ, LADAKH

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].