Konečně jsem se zašel podívat na Nolanova Odyssea, užít si letní blockbuster. Má očekávání splnil vrchovatě. Nechci se zabývat spory kolem filmu, od výtek, že je „woke“, až po tvrzení, že je historicky nepřesný. (Proboha, vždyť jde o téměř 3000 let starý příběh plný bohů a bohyň, jednookých obrů a kouzel!) Ale komentář Ezry Kleina mě přiměl zamyslet se nad širšími otázkami, které film nastoluje.
Klein tvrdí, že kritika Nolanovy Odysseje jako „woke“ (protože do role Heleny obsadil černošskou herečku) je povrchní, film je ale liberální v mnohem hlubším smyslu. Nolan nahradil antickou morálku, která bez ostychu oslavuje dobytí a vítězství, jinou morálkou, spletitější. V Homérově díle Odyssea pořád někdo vychvaluje za jeho chytrost a lstivost, Nolanův Odysseus je stíhaný následky války a úskokem, který se zrodil v jeho hlavě a který byl pro vítězství klíčový – trojským koněm.
Západ, křesťanstvím počínaje, postupně nahradil pohanskou etiku nepokrytého dobývání a nadvlády etikou zaměřenou na univerzální lidskou důstojnost a soucit. „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví,“ píše se v Matoušově evangeliu. To nejsou slova homérských hrdinů.
Předkřesťanské hodnoty dnes ožívají. Populistická pravice, často s přizvukováním nové party technologických miliardářů, obdivně hledí do minulosti, na svět, ve kterém síla, převaha a vítězství měly větší význam než empatie a rovnost.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
