Havlův odkaz a prázdné fráze Tomáše Sedláčka

Když byl Tomáš Sedláček vybrán před rokem do funkce ředitele Knihovny Václava Havla, vypadalo to jako trefa. Kdo jiný než člověk, který se stal v pětadvaceti Havlovým poradcem, díky svým originálním pohledům na ekonomii figuruje v žebříčcích nejvlivnějších mozků Evropy, k Havlovým názorům se nikdy nepřestal hlásit a je těžko přehlédnutelnou personou, by měl takovou práci dostat? Teď se však zkoprnělé havlovské publikum dozvídá, že knihovna je po roční práci tohoto snového ředitele v těžké krizi. Zaměstnanci dávají hromadnou výpověď, klíčoví donoři ruší smlouvy a není jasné, co bude dál. A nejen s kancelářemi, knihovnou a diskusním sálem v centru Prahy, ale i s odkazem Václava Havla samotného. 

Žádné srovnání

Co je vlastně v sázce? Místo zvané Knihovna Václava Havla má možná daleko k podobným institucím amerických prezidentů, v nichž se první český prezident trochu viděl, po dvaceti letech fungování se však stala vyhledávaným prostorem pro lidi, kteří mají nějaký vztah k Havlovi a zajímají se o svět kolem sebe víc než jen jako pasivní diváci televizních zpráv. V knihovně se bádá, čte a diskutuje (občas s moderátorskou účastí lidí z Respektu). Určitě by šlo bádat, číst a diskutovat lépe a častěji, případně s účastí barvitějšího publika nebo kritičtějších hlasů. Zároveň v Praze není mnoho jiných institucí, kde by se mohl zájemce setkat s lepšími diskusemi o Ukrajině, Evropské unii a dalších klíčových tématech této doby. Nebo kde by se rozebíraly otázky české minulosti včetně bytostně havlovských témat, nejnověji se bude diskutovat o odpovědnosti.

Zásluhu na tom má samozřejmě síla Havlova myšlenkového odkazu, ale i armáda jeho přátel z disentu či politiky, kteří odkazu dobře rozumějí a cítí k němu cosi jako odpovědnost. Knihovna navíc vypadá velmi civilně a sídlí na dobrém místě v centru města. To vše jsou důvody, proč momentálně v českých poměrech a ve svém „žánru“ nesnese srovnání. Druhý prezident Václav Klaus provozuje svůj institut, kde spíš dělá politiku (aktuálně ohnivou kritikou Sudetoněmeckého sněmu v Brně), případně pro ni vychovává talenty, jak můžeme vidět na ministrovi zahraničí Petru Macinkovi. Miloš Zeman provozuje cosi jako poradenskou a lobbistickou kancelář, kam si chodí jeho názoroví přívrženci z politiky pro rady.