Stává se z Česka beznadějně zpátečnická země?

Žijeme v době, kdy vzrušenou debatou ohledně pět tisíc kilometrů vzdálené mořské úžiny lze strávit v hospodě celý večer a cestou domů se tomu nikdo nebude divit. Dramatická situace v Hormuzském průlivu zablokovaném americko-izraelskou válkou proti Íránu skutečně zasahuje do našich životů způsobem, který přesahuje dosavadní zkušenosti žijících generací. Nejde z něj bezprostřední děs, jenž známe z obrázků Kyjeva obklíčeného Putinovými tanky v roce 2022. Hormuz je daleko, málokdo ví, jak vypadá a co konkrétně se tam vlastně děje. Přesto vliv na naše životy může být pro příští roky fatální. 

Analytici varují, že pokud se Amerika s Íránem nedomluví a úžinu, kudy prochází pětina světového obchodu s ropou, brzy neotevřou, neodrazí se to jen na vysoké ceně pohonných hmot do našich aut. Vážně hrozí i další věci – třeba zásadní nedostatek leteckého benzinu a následné omezení letecké dopravy. Nebo nedostatek umělých hnojiv s těžko odhadnutelným dopadem na ceny potravin. 

Vliv těchto událostí na naše peněženky a životy se bude přirozeně odvíjet od konkrétního zvyšování cen a nedostatku toho či onoho zboží v nejbližších letech. Už teď je ale z krize kolem Hormuzu jasné, že se v současném rychle se měnícím světě dostáváme do nebezpečné závislosti na nepředvídatelných jedincích v čele několika států disponujících našimi nejpoužívanějšími energetickými surovinami anebo schopností přerušit cestu těchto komodit na náš trh. 

Jak se o tomto klíčovém ohrožení diskutuje v českých novinách, rádiu, televizích, na sítích? Jak rozumíme příčinám toho, co se děje, a poučení, jež nám to nabízí? Nakolik zkoumáme možnosti věci zasahující tolik do našich životů ovlivňovat a spolurozhodovat o nich? Jak se snažíme posilovat naši rozhodovací nezávislost v ekonomických a energetických otázkách, nezávislost, která souvisí i s naší svobodou?