Aby jim pak nebylo trapné řešit, jak se cítí. Proč se děti učí pracovat s emocemi už ve školkách

Na nástěnce v pražské Mateřské škole Terronská se loni v září objevil nákres velké otevřené truhly. Byla prázdná a děti se od učitelek dozvěděly, že ji mohou naplnit poklady ukrytými ve třídě. Hledat je však neměly v poličkách nebo mezi hračkami. Obrázky různobarevných diamantů do truhly dávaly pedagožky ve chvíli, kdy jim děti hlásily, že si ve třídě všimly laskavého či ohleduplného chování: jeden druhému pomohl zapnout bundu, utřít vylité pití nebo mu třeba podal kapesník. 

„Nejdřív se děti snažily mít co nejvíce ocenění v podobě diamantíků samy pro sebe,“ popisuje ředitelka školky Alexandra Piskáčková. Jak si však učitelky se třídou povídaly o tom, že motivací k ohleduplnému chování nemá být odměna, ale laskavost sama, začaly děti myslet na kamarády a hledat důvody, proč by si také oni zasloužili diamant. „Dnes už žádnou truhlu vystavenou nemáme, diamantíky nesbíráme, ale vzájemná ohleduplnost v dětech zůstala,“ říká Piskáčková.

Podstatné pro život

Terronská je jednou ze tří školek, v nichž nezisková organizace Society for All (SOFA) po dobu jednoho roku ověřovala novou metodiku Poznáváme sebe a druhé, která má pedagogům pomoci se vzděláváním nejmenších dětí v oblasti emocí. Předsedkyně Lenka Felcmanová připomíná, že základy socio-emočních dovedností se budují právě v předškolním věku a jejich kvalita pak ovlivňuje celý další život. Proto je důležité nečekat třeba až na druhý stupeň, kdy nejčastěji dochází k rozvoji duševních obtíží a onemocnění.