Album týdne: Kae Tempest transfobům vzkazuje, že mu jednou postaví sochu na náměstí

Když šel do studia, dal mu producent Fraser T Smith jednu radu: Piš jen o tom, o čem můžeš mluvit pouze ty a žádný jiný textař v Británii. A Kae Tempest ho poslechl. Výsledkem je páté řadové album, které vzhledem k osobní povaze obsahu nese místo názvu pouze jméno svého tvůrce: Kae Tempest. 

Přestože se nahrávka hudebně nese v duchu atmosférického rapu, jaký v Anglii ustanovil Mike Skinner a jeho projekt The Streets, kořeny Kae Tempesta nejsou zapuštěné v pouliční, ale v literární kultuře. Začínal jako umělec mluveného slova, na kontě má jednu prózu, několik básnických sbírek, několik divadelních her včetně adaptace Sofoklova Filoktéta pro Královské národní divadlo. 

U Tempesta tedy vše začíná u slova a stojí na dikci, flow a přednesu. Současně je aktuální album v jeho diskografii hudebně nejpestřejší – především díky produkci Frasera T Smitha, který spolupracuje s hvězdami ražení Adele, Stormzy nebo Dave. Pokud na minulých deskách Tempest vyprávěl příběhy ostatních a komentoval proměny společenských nálad provázející vystoupení Británie z EU, na novince se noří do svých vlastních dramat. V úvodní dvojici skladeb I Stand on the Line a Statue in the Square tematizuje svoji tranzici a hned nato konfrontuje transfobii: „Nikdy tu nechtěli lidi, jako jsem já, ale až budu mrtvý, postaví mi sochu na náměstí.“

S dalšími písněmi se postupně představuje hrstka výrazných hostů. V milostném duetu Sunshine on Catford se objevuje Neil Tennant a skladba také ze všech nejvíce připomíná osmdesátkový synth pop jeho domovských Pet Shop Boys. Následně album popisuje opodstatněné strachy z budoucnosti (Bless the Bold Future), aby je Tempest korunoval hravou Diagnoses: „Je to logická reakce na svět, který se pokazil. A vycházíme spolu docela dobře, já, ty a naše diagnózy.“