Práce, rodina a přijímačky

Pár vteřin po probuzení v 6.15 se mi stahuje žaludek. Dnes ve 14.00 mě čeká druhé kolo přijímacích zkoušek na Design informačních služeb na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Radost z postupu do dalšího kola na základě motivačního dopisu velmi rychle vystřídal stres – a můj žaludek tuhle gymnastiku provádí už minimálně týden. Podílet se na ranním vypravování dětí je tak dnes o něco náročnější než jindy.

Jen co za rodinou zaklapnou dveře, pouštím si zbytek podcastu o design thinking, který jsem včera nestihla doposlouchat. Jednou rukou házím prádlo do pračky, druhou si dělám poznámky. Co kdyby se mi zrovna tento postřeh dnes hodil?

V 8.00 usedám k počítači, zapínám Teams v prohlížeči a nefunguje kamera. Spouštím aplikaci a nefunguje kamera. V 8.10 k počítači sedá technicky zdatnější manžel, který mezitím odvedl syna do školky, a… nefunguje kamera. Už trochu nervózní zkouším firemní notebook. Světýlko kamery zabliká a kamera se rozjede. Uf. Tuhle bitvu jsem vyhrála. A v duchu si blahořečím, že jsem s přípravou začala už ráno, a ne půl hodiny před začátkem.

V 9.00 se snažím svou pozornost přesměrovat k práci. Je mi jasné, že dnes, co se soustředění týče, to nebude žádná hitparáda, ale daří se mi pár nenáročných úkolů odbavit.