Upíři poslouchají blues

Robert Johnson, považovaný v branži za jednoho z nejvlivnějších hudebníků své doby, hrál blues tak výjimečně, že si to nešlo vysvětlit jinak, než že se upsal ďáblu. S faustovským mýtem o muži, který vyměnil duši za hudební genialitu, přišli jeho současníci už ve třicátých letech 20. století. A držel se ho ještě dlouho poté. Ďábel a blues k sobě mají nebezpečně blízko i v novém filmu režiséra Ryana Cooglera Hříšníci, který si už stihl krátce po uvedení do kin – včetně tuzemských – vysloužit nálepku senzace. S Johnsonem a nadpřirozeným folklorem amerického Jihu má společné i zásadní místo, rok a postavu Bohem nadaného bluesmana – syna černošského kazatele, přezdívaného Preacherboy, jehož hudba umí smazat čas a prostor a otevírat dveře do jiných dimenzí. Odehrává se ve městě Clarksdale v deltě řeky Mississippi v roce 1932. Právě tam a tehdy se po pauze vynořil Robert Johnson, jehož odkaz formoval další generace i hudební styly. 

Coogler se tak jednoznačně hlásí k jedné hudební tradici v černošské kultuře, bez níž by neexistoval poválečný rokenrol ani heavy metal. A i když v Hříšnících blues hraje nahlas a hodně, dramatem o jeho vzniku, dobové scéně či údělu černošských hudebníků na rasově segregovaném Jihu nejsou. Spíš jakákoli očekávání popírají. Ve filmu, který opakovaně tematizuje dualitu a překračování do druhých světů, režisér spojil dva žánry, jež k sobě zdánlivě nepatří – dobovou gangsterku a upírský horor. A ještě do nich začlenil muzikálová čísla, v nichž upíři tančí na irský folk. A postavy mluví lascivně o orálním sexu. Všechno se sbíhá do vykreslení třicátých let jako vábivě magické doby. Delta blues je tu tak silné, že může „přilákat nemrtvé“.

Už jen tahle zdánlivě výstřední kombinace, provedená navíc s energií a gustem, vysloužila Cooglerovi ovace. Recenze i divácká hodnocení ve vzácné shodě atakují na webu Rotten Tomatoes shromažďujícím kritiky hranici naprosté spokojenosti na hladině sta procent. I tržby v amerických kinech letí nahoru nad očekávání. Prohlášení o senzaci je lehce nadsazená rétorika ovlivněná i únavou v určitých diváckých kruzích ze současné produkce plné pokračování, recyklací a adaptací osvědčených produktů od komiksů po videohry. Hříšníci jsou odpovědí pro ty, kdo volají po velkofilmu s autorskou vizí. Vybalancování zábavy a myšlenky je součástí přitažlivosti Cooglerova filmu. Povedla se mu ještě jedna poměrně vzácná věc: natočit film na jednu stranu jednoznačně černošský, o často brutální zkušenosti Afroameričanů v první polovině 20. století, který ale nakonec mluví o univerzální lidskosti. Na naléhavosti mu navíc přidává aktuální rozdělující politika Donalda Trumpa America First.

Bolest i potěšení