0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kontext16. 5. 202410 minut

Opravdová zábava začíná, když mají děti nad rodiči početní přesilu

Nad čím přemýšlejí lidé, kteří se chtějí přehoupnout do světa velkých rodin – nebo už v něm jsou

Tak se máme dobře s dětmi. (Petrošovi) • Autor: Matěj Stránský

Státní rozpočty milují početné rodiny. Proto je politici velebí a slibují jim podporu. Logika je jednoduchá: bez dnešních dětí nejsou zítřejší pracující a plátci daní a odvodů, málo dětí znamená budoucí chudobu. Stejně jednoduché jsou demografické počty a padající populační křivky. Dvě děti nestačí, abychom měli jistotu, že lidí nebude ubývat. Na to jsou potřeba rodiny s třemi a více dětmi. A ty jsou vzácností, v Česku je to sotva každá padesátá. Postupů, jak to změnit, je řada. Některé státy hrozí, trestají nebo zakazují potraty. Jiné se snaží nabízet peníze, školky, úlevy a komfort, více nebo méně dokonale. 

Všechny recepty na planetě však spojuje to, že nefungují. Někdo má štěstí a kombinace částečných úvazků a dostupných školek mu skutečně usnadňuje život. Někdo si může stěžovat na nedostatečnou pomoc státu. Následující příběhy však ukazují, že neexistuje jiný důvod, proč lidé mají tři a více dětí, než to, že je prostě chtějí – a bez touhy po tomto druhu životního dobrodružství nikoho k velké rodině dotlačit nelze. 

Reklama

Nějak se to vměstná 

Jakubu Petrošovi se na klíně houpe tříměsíční Věra – a to znamená, že Petrošovým se jejich sen o početné rodině splnil. Ve vedlejším pokoji jejich brněnského panelákového bytu hrají počítačové hry dva synové ve věku čtrnácti a dvanácti let. Kateřina a Jakub Petrošovi nejsou takzvaní staří rodiče, je jim šestatřicet a sedmatřicet, takže jim vůbec nepřipadá divné být statistickou výjimkou i co do počtu dětí. „Mít děti ve dvaadvaceti a za studií je ještě trochu divnější než mít tři,“ říká pobaveně Kateřina Petrošová. 

Byt, kde spolu mluvíme, je důležitou součástí příběhu. Je obecní a má tři pokoje. Petrošovi v něm bydlí už pět let, zdejší smlouva na dobu neurčitou a příznivý nájem je jedním z důvodů, proč se definitivně rozhodli, že na světě je místo i pro Věru, které během našeho rozhovoru stále padá dudlík. Možná by se na světě ocitla i tak, ale současné bydlení to usnadnilo.  

Cesta do něj byla klikatá a občas stísněná. Dlouho žili s dvěma malými syny v jednom velkém pokoji a ten starší si pamatuje šest stěhování. V nejistém světě komerčních nájmů třetí dítě odkládali. Teď si říkají, že by se někam vměstnalo i čtvrté.  

Jakub je sám z velké rodiny, Kateřina má jednoho sourozence, ale jejich široká rodina se často stýká. „Hodně dětí a lidí je pro nás zkrátka normální,“ říká Jakub Petroš. Na rodinu spíš číhala jiná nástraha, nebo možná lákadlo. Rodina s oběma syny už byla dobře zaběhnutá, ve věku, kdy jejich vrstevníci zápasí s prvními miminy a batolaty, měli Petrošovi takříkajíc odslouženo a mohli si užívat života v plné síle a zdraví se samostatnými dětmi.

 „Tomuhle jsme nikdy nerozuměli,“ shodují se oba, „mohli jsme se mít dobře, ale proč se nemít dobře s dalším dítětem?“ Oba říkají, že svůj čas nedělí na ten „s péčí“ a „volno“, ale vždycky žili s dětmi pohromadě a teď v tom pokračují. Nikdy vlastně nepoznali, jaké to je žít pohodlný dospělý život bez dětí: chodili spolu jako spořiví studenti, ze kterých se stali spořiví studentští rodiče. A tak jsou Petrošovi zvyklí žít skromně.  

Léto tráví hlavně v Česku a v blízkém sousedství pod stanem nebo pod širákem, cesty s dětmi odjakživa berou jako zábavné dobrodružství. Auto mají pár posledních několik let, jejich fabie s příchodem Věry naráží na své prostorové možnosti, ke kterým přispívá i jejich velký pes. Ale jak říká Jakub: „Nějak se tam vměstnáme.“ Oba jsou vysokoškoláci a nepochybují, že finančně vyjdou i s třemi dětmi. „Jasně, na důchod my dva teď nic nenašetříme. To je prostě fakt,“ říká Kateřina. „Ale věci vždycky nějak dopadnou,“ dodává a bere si od Jakuba pofňukávající Věru, které zase upadne dudlík.

Nebát se v síni 

Fukovi jsou fyzici, bydlí v Praze, přestože jsou o pět let mladší, s Petrošovými je spojuje hodně věcí. I oni měli děti relativně brzo, dceři a synovi je sedm a tři roky. I oni už mají bydlení vcelku jisté, splácejí hypotékou vlastní byt. Před Šárkou Fukovou a jejím mužem teď stojí rozhodnutí. Říct si, že takhle je rodina hotová, což bude brzy platit přinejmenším z praktického hlediska té nejsložitější fáze péče o potomstvo, a před nimi už se pomalu otevírá ona lákavá vidina čtyřicátníků s odrostlými dětmi.  

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc