Moje cesta do Polska

Kdysi dávno jsem v Polsku byl. Jel jsem do Varšavy, kde jsem strávil pár dní v kanceláři, a potom jsem jel autem zpátky přes Katovice do Česka.

Cestou jsem si všiml šipky na Osvětim, tak jsem tam zahnul. Byl to nakonec jeden z mých nejsilnějších zážitků při návštěvě nějakého místa s velmi silnou historií. Od té doby se mi těžko čtou texty lidí, kteří německou vyhlazovací mašinerii během druhé světové války zlehčují, nebo přímo popírají.

V těch místech je silně kondenzovaná smrt totiž pořád cítit a nápis nad branou tábora dodává nesmazatelné vzpomínce v mozku pocit nejtemnější životní absurdity. Asi by se tam každý, kdo se chce něco o životě dozvědět, měl někdy vypravit.

Pomyslel jsem na to teď, když mě čekala zase cesta do Polska, tentokrát ale jenom do Jelení Hory, hned za hranicemi.