Základní odpověď je známá: americkou studentku zavraždili během jejího studijního pobytu v Paříži v roce 2015 tři islamističtí teroristé. Kdo ale přesvědčil teroristy, aby se chopili zbraní?
Rodina zavražděné dívky má za to, že nelze jednoduše odříznout svědomí vrahů od kontextu, v němž se rozhodují. Že všechno mohlo být jinak, kdyby se jejich mysl ubírala jinými cestami. Například, a to je podstatou sporu, který minulý týden doputoval před americký Nejvyšší soud, kdyby k nim technologická platforma YouTube prostřednictvím svých algoritmů nesměřovala obsah, který dál a dál posiloval jejich fanatické sklony. Rodina soudí, že YouTube by za útok měl nést přinejmenším část odpovědnosti.
Firma se brání a není divu: pokud by Nejvyšší soud rozhodl v její neprospěch, bude to pravděpodobně znamenat nejen obří odškodné, ale dost možná konec fungování internetu, jak ho známe. Technologické firmy jsou od počátku chráněny před odpovědností za obsah, který do jejich prostředí umisťují uživatelé. Tváří se, že jsou jen „digitální nástěnkou“, na kterou si každý připíchne, co chce. Zároveň všichni vědí, že to není zdaleka tak jednoduché. Zaprvé, firmy do obsahu tak či onak zasahují a nejhorší výstřelky blokují. Mnohem důležitější ale je, že s pomocí algoritmů usměrňují provoz na sítích tak, aby se ke každému dostalo co nejvíc obsahu, po němž jeho srdce touží. Srdce uživatelů přitom umějí být hodně temná, třeba bažit po krvi ve jménu Proroka.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
