Spojování pravice, verze 2003

Je to téměř neuvěřitelné, ale dnes v Česku působí deset pravicových stran. Vedle ODS a Unie svobody jsou to například Evropští demokraté, ODA či Cesta změny. Po rozpadu občanských demokratů před šesti lety vznikaly menší a menší strany, které se vymezovaly vždy proti tomu o něco silnějšímu a odmítaly spolu komunikovat. Pokusů o sjednocení pravice tu bylo už mnoho, ale žádný zatím neuspěl. Ten poslední, který proběhl minulý týden v sálech pražského Senátu, dal i odpověď na otázku – proč.

Lavice, kde normálně zasedají důstojní senátoři, dnes vedle politiků obsazují i lidé z akademického světa a neformálně oblečená mládež. Všech jednaosmdesát míst je ihned plných, další lidé proudí na galerii. Všichni se přišli podívat na konferenci o spolupráci nesocialistických stran, kterou na poslední říjnový čtvrtek zorganizoval šéf senátního Klubu otevřené demokracie Edvard Outrata.

Jako první dostává slovo předseda ODS Mirek Topolánek, který debatu nevidí příliš růžově: o nějaké spolupráci s menšími stranami totiž nemůže být ani řeč. „Zaprvé se lišíme v názoru na vývoj evropské ústavy, kde oni prosazují koncepty multikulturalismu a já nevím čeho všeho proti tradičním konzervativním hodnotám, a zadruhé – v následujícím období není čas ani na sdružování, ani na fúzování, ale na pokus vyluxovat českou pravicovou scénu.“ Jedinou možnou povolební spolupráci vidí předseda ODS pouze s lidovci.

Ovšem právě zástupkyně této strany Zuzana Roithová záhy donutila Mirka Topolánka několikrát nevěřícně zakroutit hlavou. Poprvé, když prohlásila, že KDU-ČSL není pravicová, ale středová strana. A podruhé a ještě více, když podrobila ostré kritice vlády Václava Klause. Nedokázaly podle ní změnit špatně nastavené přerozdělování peněz z veřejných rozpočtů, nedokázaly udělat penzijní a sociální reformu. „Takže tento problém dnes řeší středolevá vláda, ačkoli jí to programově až tak nesedí,“ řekla ve svém projevu Roithová. „A to je důležitý mezník: něco jiného je v rétorice a něco jiného v praxi.“