Zpátky do budoucnosti

Nadčasové ekonomické nápady se z Česka do globálních učebnic prosadí málokdy. Kuponová privatizace k tomu měla v jednu chvíli našlápnuto, avšak nakonec jen rozšířila dlouhý seznam pokusů k neopakování. Naopak mnohem méně ambiciózní majetkové restituce si možná své zahraniční studenty najdou i v budoucnu.

Na první pohled restituce nevypadají příliš úspěšně. Stále zbývá dořešit tisíce případů a některým reálně hrozí, že majetek bude v soudních tahanicích déle než v komunistickém područí. Opakované skandály kolem manipulací s lukrativními pozemky jsou také živou připomínkou divokých devadesátek.

Nicméně, v mezinárodních srovnáních si české restituce nevedou tak špatně. To, že vůbec existují, je první velké plus, neboť řada posttotalitních demokracií na majetkové kompenzace rezignovala v daleko větší míře. Navíc vracet po desítkách let nespravedlivě zcizený majetek je složité a trvá to nepředstavitelně dlouho kdekoli.

Nový Zéland se snaží o majetkové restituce maorským občanům, jejichž půdu neoprávněně vyvlastnili kolonisté. Restituce mají o století delší záběr, neboť se vztahují ke smlouvě z roku 1840, kterou podepsali maorští náčelníci s britskou korunou ve Waitangi. Ta byla následně porušována v konfliktech a podvodech, až Maorům zbylo méně než deset procent půdy.