Polsko si v právě skončených volbách vybralo svou politickou budoucnost, a ještě pár dní před hlasováním to vypadalo, že ať se stane cokoli, nebude to běžné, poklidné a standardní. Jediným předvolebním tématem vlády byla vlastizrádnost opozičního politického tábora. Do kampaně se na její straně naplno zapojily tak těžké váhy jako veřejnoprávní média, centrální banka nebo státní petrochemická velkofirma Orlen (jejíž vedení vděčí za své posty výhradně přízni politiků vládní strany Právo a spravedlnost). Opozice kontrovala pochodem milionu občanů hlavním městem za demokracii, důstojnost a bezpečí žen – což je spíš nástroj poklidné revoluce než volebního boje v zemi Evropské unie. Největší polský nezávislý list Gazeta Wyborcza pár dní před hlasováním vážně spekuloval ne o tom, zda má vláda silový scénář v případě prohry, ale spíš jak přesně tenhle plán na zneužití vojska a policie může vypadat.
Pak proběhly volby, opozice zvítězila – a převrat se nekonal. Z vládního tábora zní zaražené mlčení, opoziční politici bouřlivě slaví, v médiích se rozeběhly dohady, jak by mohla nová vláda vypadat. Možní budoucí ministři začali v rozhovorech „odmítat spekulace“, „nevylučovat žádné možnosti“ a „nepředbíhat vyjednávání“. Pokud není Jarosław Kazcyński, šéf Práva a spravedlnosti (PiS) a dosud reálný vládce země, odhodlán ještě obléknout uniformu, vrátila se do Polska po osmi letech vlády jedné strany úplně normální politika a s ní přišli noví vládci země.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
