Kdo zdražil, vyhrál

Předpovědi se naplňují, inflace zvolna klesá, strašidelné dvouciferné zdražování je pryč. Podle nových dat za červenec ceny stouply meziročně o 8,8 procenta. Na historické i evropské poměry je to pořád hodně, ale od začátku roku jde toto číslo krok za krokem dolů a loňský 18procentní vrchol se už bezpečně vzdaluje.

Tolik dobré zprávy, a teď pro úplnost ty horší.

Jiná statistika z OECD minulý týden potvrdila to, co běžní Češi dobře znají. Inflace radikálně zamávala životní úrovní, víc než covid nebo kterákoli jiná událost po pádu komunismu. Reálné příjmy domácností letos klesly o 5,3 procenta, což je největší propad ze všech 22 sledovaných zemí. V sousedním Rakousku nebo v Polsku už příjmy znovu rostou.

Nejde jen o výstřelek jediného roku. Ceny v Česku v součtu za poslední tři roky vyletěly o třetinu. Hlavní příčiny jsou dávno známé. Hodně jde na vrub dražším energiím, respektive úniku ze závislosti na ruských surovinách. Vypadaly levně, dokud se neukázalo, že nákupy v Rusku znamenají podporu agresivní rozpínavé diktatury, a že cena je tudíž nepřijatelná. Díl odpovědnosti jde i za Českou národní bankou, která má dozor nad inflací v popisu práce, její nové vedení ale poslední rok de facto jen přihlíží a nepodniká nic.