Knižní tipy

Mladší než jedni a starší než druzí

„Vojtěch Lindaur se zasloužil o českou rockovou žurnalistiku,“ píše hudební publicista Jiří Černý v úvodním příspěvku knižní mozaiky vzpomínek, vyznání a fotografií, které jsou věnované právě této klíčové postavě tuzemské kulturní novinařiny. A přestože zní ona věta hodně státnicky, je podložená životem s vášní pro hudbu. V desítkách vzpomínek vrstevníků, rodinných členů, novinářských kolegů a kolegyň i hudebníků a hudebnic vyvstává portrét Vojtěcha Lindaura (1957–2018), zakladatele a šéfredaktora časopisu Rock & Pop, jako někoho, pro koho nebyla rocková hudba předmětem zkoumání, ale něčím, co mu proudilo v žilách. Podobně jako jeho oblíbení beatnici a hippies, i on nejen psal, ale také žil to, co v písních slyšel. A jako se uměl nadchnout sám, dokázal nadchnout i ostatní – a také pod střechou výjimečného časopisu spojit generace, které by se normálně navzájem svému vkusu vysmívaly. „Byl mladší než jedni a starší než druzí,“ přináší výstižnou charakteristiku ze společného výletu na festival Glastonbury novinář, hudebník a výtvarník Tadeáš Haager. „Mladá duše v těle barvy popela a pepře… Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl tak moc sám za sebe.“
Pavel Turek

Magdaléna Lindaurová a kol.: Vojtěch Lindaur – Manitou sin desi 
Galén, 328 stran

Když Indianu Jonese honili milicionáři

Napsat odbornou knihu o počítačových hrách v Československu před rokem 1989, kdy se tu téměř nevyskytovaly nejen videohry, ale ani počítače, se mohlo jevit jako činnost, která osloví jen pár zasvěcených nadšenců. V podání výzkumníka Jaroslava Švelcha z Fakulty sociálních věd UK se ale jedná o čtení, které má potenciál vtáhnout široký okruh čtenářů. Titul Jak obehrát železnou oponu totiž pojednává také o nedávné historii, konkrétně o pozdním reálném socialismu, a nabízí originální pohled skrze každodenní život subkultury lidí s jedním velmi specifickým koníčkem. Švelch mimo jiné ukazuje, že amatérští tvůrci videoher ve svém volnu často vytvářeli videohry i s politicky velmi podvratným obsahem. V jedné z nich například hráč ovládá Indianu Jonese a musí se během tzv. Palachova týdne dostat z Václavského náměstí na letiště, přičemž mu usilují o život různí milicionáři a příslušníci VB. Kniha má ale i aktuální přesah: ukazuje, že autorské videohry vytvořené amatéry mohou být oproti dnešním megatitulům z velkých studií často osobité a jedinečné. Pečlivá studie původně vyšla v roce 2018 v prestižním americkém univerzitním nakladatelství MIT Press, aktuální české vydání je rozšířené a doplněné o další informace.
Petr Horký

Jaroslav Švelch: Jak obehrát železnou oponu. Počítačové hry a participativní kultura v normalizačním Československu
Akropolis, 416 stran

Dobrodružná dvojka znovu v knize

Pro mladší čtenáře dobrodružství, pro starší (a dospělé) slovní hříčky a popkulturní odkazy. To platí i pro druhou knihu sebraných příběhů, které známý český tvůrce Nikkarin kreslí i píše pro časopis Čtyřlístek. Jeden z nejvytíženějších komiksových autorů titulní horolezeckou dvojici otce a syna často vysílá na exotická místa, ale dobrodružství, ve kterém zároveň nechybí humor, si je najde všude, jak zní také slogan série; v zahraničí i doma, v reálném i fantaskním světě. Nikkarin patří k vlně, která úspěšně vrací na scénu epické příběhy pro mladší čtenáře, a také nový výběr ukazuje, proč se mu to daří: je hravý, uvolněný, suverénně podává i sebepodivnější dějové peripetie. A ať zažívají hrdinové jakékoli dobrodružství, nechybí jim přitom sympatická obyčejnost, na niž se lze napojit. Mladšímu čtenářstvu jde od počátku naproti i kresba: oproti autorově ikonické sáze 130 je vstřícnější, tváře jsou měkčí, přibyly veselé barvy, oblé linky a tvary. Ani ve druhém výběru také nechybí bonus v podobě plakátů před jednotlivými příběhy. Jediná výtka, která k sérii zaznívá, se týká délky příběhu, která prý neumožní poznat postavy: napravit by to mohla Nikkarinova nedávná slova, že uvažuje o celovečerním komiksu, tedy jedna kniha – jeden příběh.
Pavel Kroulík

Nikkarin: Hubert & Hugo 2 
Labyrint, 104 stran