Svět s napětím sleduje, co bude s wagnerovci po nepovedené vzpouře

Osud šéfa wagnerovců Jevgenije Prigožina v posledních týdnech připomíná film, ve kterém se vrší zásadní dějové kotrmelce. Je to ale spíše špatný film: publikum totiž ztrácí povědomí o tom, co se tady odehrává. V poslední červnovou sobotu dopoledne stál velitel soukromé žoldnéřské armády v čele ozbrojeného povstání táhnoucího na Moskvu. O pár hodin později se jeho muži zastavili a mluvčí Kremlu oznámil, že po dohodě zprostředkované prezidentem Aljaksandrem Lukašenkou se povstalci i s velitelem přesunou do Běloruska. Nebylo jasné, zda Putinův režim Prigožina posílá do vyhnanství, nebo zda si s ním Kreml pouze neví rady a hledá nouzový únik ze zoufalé situace. Putinův režim totiž Prigožinovi navzdory jeho provinění nabídl na místní poměry velkorysý únik: nejenže směl se svými bojovníky odejít do Běloruska, ale ruské úřady ho zároveň zprostily obvinění ze zrady, za kterou mu hrozil trest smrti. Dva týdny po Prigožinově neúspěšném povstání se nicméně zdá, že se vše odvíjí jinak, než jak bylo deklarováno. A další osud velitele i jeho žoldnéřů lze jen těžko odhadovat.

Jisté je, že v neděli 25. června, tedy bezprostředně po dojednání příměří s Putinovým režimem, se Prigožin nacházel v Rostově na Donu, kde jeho povstání začalo. Videozáběry zachycující usmívajícího se velitele ozbrojenců, jak z auta kyne obyvatelům města, jsou však posledním „důkazním“ materiálem o jeho pohybu. Podle dohody se měl Prigožin s částí svých mužů přesunout do Běloruska, kde jim Lukašenka připravil k užívání bývalý vojenský tábor nedaleko Minsku, jeho ozbrojenci ale také mohli přijmout Putinovu nabídku a nechat se zapsat do oficiální ruské armády. Z dostupných informací se zdá, že k vytvoření vojenského tábora skutečně došlo, do běloruského exilu však zatím nejspíš neodešel ani Prigožin, ani jeho muži.