Čtyři pohřby a žádná svatba
S ústupem literární kritiky je literární svět čím dál víc fascinován cenami. Co se zalíbí několika porotcům, má globální zelenou. Z posledních deseti laureátů britské Bookerovy ceny nebyl do češtiny přeložen pouze jediný. Ideální přitom je, když se cyklus uzavře, a právě to se stalo románem Slib Jihoafričana Damona Galguta. Ten Bookera obdržel předloni (a Jiří Hanuš byl za jeho překlad po právu nominován na Magnesii Literu).
Galgut se přede dvěma lety stal trochu překvapivým vítězem. Ne proto, že je Jihoafričan, ostatně J. M. Coetzee (dnes už Australan) dostal Bookera jako jeden z mála dokonce dvakrát. Jde spíš o to, že Slib je nezvykle namíchaná směska – trochu psychologie, trochu dějin, hodně frašky – a ve výsledku rozporuplný román. Dokáže výborně bavit, ba strhnout, ale místy se také zajídá, a nakonec není tak úplně jasné, o co autorovi šlo. Výtky tohoto typu se přitom objevovaly už v recenzích na anglické vydání.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
