Seriál o vztazích
Můj skutečný život s Tinderem
aneb O cestě za velkou životní láskou
Když jsem si poprvé nainstalovala seznamovací aplikaci Tinder, bylo mi dvacet osm let. Můj dlouholetý vztah nedávno skončil a já jsem byla zvědavá, jak aplikace funguje, koho můžu potkat a co mě čeká za dobrodružství. Přišlo mi to vzrušující a jednoduché. Najednou se mi zdálo, že svět je plný kluků, které stačí oslovit.
Netrvalo dlouho a šla jsem na první rande. To začalo tím, že jsem z tramvaje sledovala, jak dotyčný, místo aby čekal, někam prchá. Později mi vysvětlil, že ho z nervozity přepadly střevní potíže. Já zase během schůzky gestikulovala tak dramaticky, až jsem spadla z lavičky. Nevyšlo to, já ráda chodila na večírky, on vedl školu jógy. Pár týdnů nato jsem se začala vídat s klukem, s nímž jsem se seznámila klasicky na chalupě s přáteli, a aplikaci na seznamování jsem tak načas odložila.
Konec dětským představám
Trvaleji jsem se na Tinder vrátila až s příchodem pandemie. Předtím jsem si dodělávala vysokou školu, vídala se s vrstevníky ze svého okolí a na Tinder se vracela spíš nárazově. Vlastně jsem se tam nikdy necítila úplně dobře, přišla jsem si jako ve výkladní skříni, a když jsem tam potkávala stále stejné tváře, napadalo mě, jestli není podezřelé, že se neustále vracím i já.
V časech covidového odříznutí od sociálního života mi ale došlo, že teď opravdu nemám šanci někoho potkat náhodou. Bylo mi přes třicet a rodiče se mě už tak často nevyptávali, zda jsem nepotkala někoho nového. Přicházela tíseň – nejlepší čas na děti pomalu odplouval a já si musela přiznat, že můj život nebude vypadat tak, jak jsem si ho ve dvaceti malovala.
Nebyla jsem ovšem rozhodně jediná, kdo na seznamku zamířil právě v době pandemie. Moje kamarádka, dnes dvaatřicetiletá manažerka Lenka, se na Tinder v tu dobu vrátila proto, že mě zajímal její názor na muže, kteří se mi líbili. Když už na aplikaci byla, začala si prohlížet další profily a s několika kluky si skutečně začala psát. „S jedním mi to vydrželo,“ vypráví dnes. „Odjela jsem zrovna z Prahy, takže osobně jsme se sejít nemohli a večery jsme spolu trávili hraním kvízu. V té době to pro mě bylo příjemné zpestření pandemických dnů. Teď spolu žijeme a rekonstruujeme chalupu.“
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
