Prezidentské veto jako cesta ke kultivaci politiky

Probíhající debata o novele zákona o důchodovém pojištění ve stavu legislativní nouze, do které se zapojil i nastupující prezident Petr Pavel, otevírá i otázku postavení prezidenta v zákonodárném procesu a v našem ústavním systému. Nabízí možnost najít smysluplnější roli, než kterou hrál destruktivní Miloš Zeman, panovačný Václav Klaus a masarykovsky manipulující Václav Havel.

Ve svých dosavadních vystoupeních Pavel formuluje svoji úlohu jako „moderátorskou“, přičemž skutečně jedná jak s vládou, tak se zástupci opozice. Podobně ostatně definovali svoji úlohu i jeho předchůdci, i když se pak jejich skutečná praxe od deklarací lišila. Je načase se ptát, zda od prezidenta nechtít víc – přičemž ovšem nemyslíme ani změnu ústavy, natož její další napínání. Jde spíše o prezidentův přístup k ní – který by mohl být více „aktivní“. (Nikoli „aktivistický“, což je další verbální zaklínadlo našich prezidentů, které si už osvojil i Pavel.)

Prezident by se podle mého názoru mohl stát ochráncem ústavnosti působícím vedle, nikoli namísto Ústavního soudu.