Buvol místo Emy

Jak souvisí barevnost vývěsního štítu na asijském bistru s počtem schodů vedoucích do podniku nebo s tím, kdy se jeho majitel narodil? Zdá se, že nijak, nicméně typografovi Tuanu Vuong Trongovi se při mapování bister v rámci diplomové práce odkryly vrstvy, které překročily pouhé zkoumání písma a grafického designu. „Vietnamci jsou pověrčiví a jejich přístup k reklamě skrývá nečekané kulturní souvislosti,“ říká.

Vietnamští rodiče v Česku obvykle tlačí na svoje děti, aby byly premianty. Chtějí z nich mít právníky nebo lékaře. Prosadit si studium uměleckého oboru může být těžké. Vy jste vystudoval typografii. Musel jste svým rodičům vzdorovat? Byl jste nucen jim dokazovat, že to, co chcete dělat, má smysl?

Musím přiznat, že bylo kapku náročnější přesvědčit je, že se nechci dát na dráhu právníka, doktora nebo studovat třeba marketing na ekonomce. Odmala jsem si hodně kreslil, přitahovaly mě vizuální věci, kreativita, a na tyhle obory jsem se zkrátka necítil. Doma jsem si musel školu, na kterou jsem chtěl, „prokopat“ a i během studií dokazovat, že je to správný směr. Měl jsem různé praxe a práce v grafickém studiu, rodiče viděli, že se dokážu prosadit. Miniúspěchy, třeba školní práce, jež vyústila ve spolupráci se Státní tiskárnou cenin, která moji sérii bankovek vydala jako pamětní listy, pro ně byly signálem, že to přece jen nebude promarněná šance.

Ale abych nepřeháněl, vlastně to nebylo až tak dramatické. Mám štěstí, že rodiče…