Zapisovatelka reálného světa

Být někým víc než chudí rodiče, osamostatnit se, zařídit si nedovolenou interrupci, vdát se a vychovat děti, udělat akademickou kariéru, prosadit se jako spisovatelka, rozvést se, prožít několik avantýr. Dalo by se říct, že Annie Ernaux v lecčem prožívá „všední “ osud ženy, ale vidí ho v širokých souvislostech – a umí o něm psát. Její dílo je z velké části autobiografické, rozhodně však nejde o memoáry. Vyprávění o vlastním životě dokáže spojit s pohledem z velkého odstupu, intimní prožívání v něm získává přesah. Autorka mluví o sobě a o své generaci: pro své současníky je kronikářkou, pro mladší čtenáře průvodkyní po časech, které nepoznali a kterým často sotva rozumějí. A její tvůrčí cesta se dá charakterizovat právě slovy nobelovské poroty, která ji minulý čtvrtek vyhlásila laureátkou letošního roku za „odvahu a klinickou pronikavost, s níž odkrývá kořeny, odcizenost a kolektivní omezení osobní paměti“.

Je první ženou z dosud šestnácti francouzských držitelů literární Nobelovy ceny a celkem sedmnáctou v souhrnném seznamu 119 laureátů ocenění. A pro českého čtenáře přichází ocenění v nejlepší chvíli. V nakladatelství Host totiž právě vyšel román Roky (Les Années) považovaný za její nejvýznamnější dílo. Shrnuje v něm svůj život a zároveň potvrzuje, proč zaujímá na francouzské scéně přední místo a často je označována za královnu autofikce – žánru, který se dnes znovu těší rozmachu a…