Unesená fakulta

Personálie českých vysokých škol obvykle nebodují ani na sociálních sítích, ani v mainstreamových médiích. Občas se to ale stane – a právě teď je v centru pozornosti pražská Vysoká škola ekonomická (VŠE). Může za to její vyučující Miroslav Ševčík, kterého v půlce dubna fakultní akademický senát na národohospodářské fakultě (NF) potřetí vybral za děkana (se čtyřletou přestávkou, kdy byl proděkanem, a teď střídá kolegu Zdeňka Chytila). Opětovné zvolení vyvolalo diskusi především kvůli Ševčíkově dlouhodobé a bezvýhradné podpoře Vladimira Putina. V době války na Ukrajině a tváří v tvář dokumentovaným zločinům armády Putinova Ruska získávají Ševčíkovy veřejné komentáře konfliktu vcelku absurdní rozměry. Náklonnost k Rusku ale není to hlavní. Před válkou koneckonců léta zasahovala spoustu pater tuzemské politiky i byznysu. Podstatnější je dusivá atmosféra na fakultě jedné z největších českých vysokých škol, které si občané platí mimo jiné i proto, aby pěstovaly svobodu a názorovou pluralitu. Miroslav Ševčík všem názorně ukazuje, že ovládnout za podpory malé skupiny věrných následovníků významnou veřejnou instituci a likvidovat potenciální kritiky může být relativně snadné.

Bez šance

Průpovídku o tom, že návrat Miroslava Ševčíka do čela národohospodářské fakulty místo jeho blízkého spolupracovníka Zdeňka Chytila je podobné loutkové cvičení jako mocenské rošády ruského dua Putin–Medveděv, zmiňují na národohospodářské fakultě všichni, s nimiž tu mluvíte. „Mám na to svůj věk,“ vyřizuje stručně Zdeněk Chytil dotaz, proč nekandidoval na děkana i ve druhém období, což je v akademické sféře spíše ten obvyklejší přístup. V reakci na dotaz, zda zná žert, v němž prý bude v historii VŠE zapsán pod jménem „Medveděv“, hovor ukončuje.

Faktem je, že Miroslav Ševčík v roli děkana je pro mnoho kolegů nežádoucí osobou. Ovšem jen mimo mikrofon. V prvních dnech po volbě nechtěl nikdo z fakulty situaci v médiích komentovat. Jako jeden z prvních, kteří se proti zvolení Ševčíka šéfem fakulty ve veřejném prostoru ohradili, byl čtyřiadvacetiletý student druhého ročníku Národohospodářské fakulty VŠE Jakub Kuneš. Vadily mu výroky vyučujícího, ve kterých například relativizuje tragické oběti války na Ukrajině, nebo to, že v době covidu studentům na přednáškách říkal, že pod respirátorem se udusí oxidem uhličitým, a vystupoval proti opatřením zabraňujícím šíření nemoci covid-19.

„Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že jsme parta oportunistů, kteří chtějí jen titul. Mám okolo sebe prakticky pouze studenty, kteří v čele fakulty pana Ševčíka nechtějí, ale bojí se ozvat,“ vysvětluje Jakub Kuneš. Sám zvažoval, jestli mluvit s novináři pod jménem, protože na fakultě jsou známé případy, na jejichž základě se oponentura vůči vedení fakulty raději nenosí. V roce 2013 děkan Ševčík najal vlivného advokáta Tomáše Sokola, který poslal předžalobní výzvy studentům kritizujícím řízení a stav národohospodářské fakulty s tím, aby se za své výroky omluvili. „Měl jsem na své vystoupení v médiích velmi pozitivní reakce. Když jsem se ale zeptal, zda se ke mně chce někdo přidat, tak většina nechtěla ani anonymně,“ komentuje atmosféru na fakultě Kuneš.

Meze dialogu zažila v letech 2018–2021 na vlastní kůži trojice bývalých studentských akademických senátorů, jejichž zkušenosti se na fakultě tradují jako odstrašující případ, že postavit se proti vedení vlastně nemá cenu. Doktorand Tomáš Frömmel a dva magisterští studenti František Mašek a Josefina Šedivá (v tu dobu Nešporová) nebyli se směřováním fakulty dlouhodobě spokojení. Vadilo jim, že počet uchazečů každým rokem klesá a že škola na to reaguje snížením standardů pro přijetí tak, aby jich mohla nabrat stejné množství. Měli také problém s tím, že na fakultě přednášely z jejich pohledu bizarní postavy, jako je tiskový mluvčí Pražského hradu Jiří Ovčáček, novinář Parlamentních listů Petr Žantovský, nebo politici pouze z jedné strany jako ministři za hnutí ANO – a iniciátorem těchto vystoupení byl právě děkan Ševčík.

V roce 2018 se ucházeli o post v akademickém senátu, orgánu, který v českém modelu řídí jednotlivé fakulty a mimo jiné volí děkana. Aktivním studentům se nelíbilo, že v senátu NF sedí už několik let stejní lidé. A že jde o jména, jejichž renomé je problematické a „motorem“ je spíše loajalita k vedení školy. Situace se nezměnila ani dnes. Za vyučující je zde například historik usvědčený z plagiátorství Martin Kovář, za studenty Ševčíkův doktorand a novinář Parlamentních listů Marek Korejs. Tajemníkem fakulty je bývalý radní ČT Daniel Váňa, který se při volbě „proslavil“ výrokem o tom, že ve vysílání televize by měla více prostoru dostávat Okamurova strana SPD. Systém je navíc nastaven výrazně v neprospěch studentů, kteří mají pouze tři hlasy, zatímco pedagogové šest (pro srovnání na pražské Právnické fakultě Karlovy univerzity je to nastavené 10 studentů : 11 vyučujícím).

„Brali jsme naši kandidaturu jako možnost, jak vyjádřit názor části studentů a snažit se třeba v rámci diskusí některé vyučující na senátu přesvědčit,“ vzpomíná doktorand František Mašek, který po magisterském studiu nakonec raději odešel studovat doktorát ekonomie do Říma. Volby do akademického senátu nejsou na škole propagované a mají zpravidla velmi nízkou účast studentů (datum se zveřejňuje na elektronické úřední desce fakulty), trojice kandidátů však využila sociální sítě a nakonec ve volbách za značné a pro vedení fakulty překvapivé podpory studentů uspěla. Ale žádných pořádných debat o fakultě a představách studentů se nedočkali.

„Jednali s námi jako s malými dětmi, bylo nám dáváno najevo, že tam nemáme co dělat. Chyběla jakákoli elementární slušnost. Na mě dokonce tehdy nově zvolený děkan Zdeněk Chytil křičel něco v tom smyslu, že nejsem správně vychovaná,“ popisuje Josefina Šedivá moment, kdy jí hodnostář v jedné z debat odmítl udělit slovo. „Vyběhla jsem co nejrychleji z místnosti, abych se nemusela rozbrečet přímo tam.“ Všichni tři shodně dodávají, že v této atmosféře na oponenturu v senátu, kde stejně formálně nemohli vyučující ani přehlasovat, rezignovali. „Dodělala jsem titul, a i když jsem původně chtěla jít na doktorát, jsem ráda, že jsem pryč,“ dodává Šedivá.

Méně a méně

Poučení, které si z této etapy vzali dnešní studenti, je jednoduché: nemá cenu snažit se něco měnit. K volbám do akademického senátu se na fakultě nechodí – mimo jiné proto, že tři hlasy studentů vůči šesti stále stejným vyučujícím nic nezmění. Miroslav Ševčík je považován za zábavného pedagoga, má podle studentů dobře připravené prezentace a jeho přednášky jsou interaktivní. S jeho názory se však většina oslovených studentů nakonec neztotožňuje a vadí jim i jeho angažmá v politickém extrému – konkrétně hnutí Trikolóra, kde působí jako ekonomický expert a za které kandidoval v posledních sněmovních volbách.

„Na imatrikulaci na nás apeloval, abychom se nenechali ovlivnit názorem masových médií, která jsou nástrojem pro šíření strachu. O green dealu se zase vyjádřil tak, že je to útok na svobodu podnikání. Mně osobně přinesly hodiny a setkání s docentem Ševčíkem jediné – mnohem víc přemýšlím nad tím, jak přesvědčivě formulovat svoje názory a kladu větší důraz na ověřování dat,“ říká současná studentka prvního ročníku fakulty Sára Lučanová.

Bakalářský student NF Filip Kruml také souhlasí s tím, že volba pana Ševčíka většině vadí. „Systém je nastavený tak, že není nyní síla, která by Ševčíka mohla odvolat. Spousta lidí vám řekne, že jim to za to nestojí a nebude to mít žádný efekt,“ vysvětluje Kruml pasivitu ostatních. Situaci komplikuje i fakt, že NF je v rozložení českých univerzit poměrně ojedinělá ve svém zaměření: je to jedna z mála veřejných vysokých škol, kde se dá specializovat na teoretickou ekonomii a veřejnou správu, navíc právě už od bakalářského studia.

Menší zájem se ozvat souvisí také se stavem fakulty. O Národohospodářské fakultě VŠE se ještě v roce 2010 psalo jako o jednom z nejvlivnějších míst, které obsazovalo přední příčky žebříčků tuzemských ekonomických škol. Platila za prestižní místo, na kterém přednášely významné osobnosti a z něhož vzešla řada budoucích politiků či obecně veřejně aktivních lidí. Za posledních deset let však stále klesá počet uchazečů o studium. A to i přesto, že se zde přijímá už s „testem“ na úrovni pohybující se kolem percentilu 40 v národních srovnávacích zkouškách (na konkurenčním Institutu ekonomických studií FSV UK je to zhruba percentil nad 70). Snižování standardů poté vede k tomu, že pro mnoho studentů není NF první volbou, ale spíše jakousi „záchranou“. „A to pak samozřejmě nemáte velkou motivaci chtít věci zlepšovat, zároveň když víte, že se za vás veřejně nepostaví ani žádní vyučující, jak jsme si zažili,“ říká Josefina Šedivá.

Tuna drobností

„Není to tak, že by Miroslav Ševčík adoroval Putina. Bohužel se vytvořila zkratka v médiích a na tu naskakuje spousta lidí,“ shrnuje doktorand na Ševčíkově katedře Tomáš Lejsek pohled těch, kteří zvoleného děkana hájí. „Navíc se nedomnívám, že by ho jeho výroky diskvalifikovaly z funkce děkana. Děkan je vlastně vrcholný manažer. A tam by to měřítko mělo být o řízení fakulty, ne o tom, co si kdo myslí,“ říká Lejsek s tím, že fakulta je řízena dobře, a i proto se podle něj složení akademického senátu podporující vedení fakulty nemění.

Den po Ševčíkově zvolení naopak podali z katedry ekonomie, která je už dlouhé roky tahounem NF v akademických výstupech a kvalitě výuky, výpověď tři pedagogové – Klára Kalíšková, Tomáš Lichard a Tomáš Miklánek. Někteří z nich vedle VŠE například spolupracují s mezinárodně prestižním Centrem pro ekonomický výzkum (CERGE-EI). Svůj odchod dnes komentovat nechtějí. Jedná se přitom už o několikátou vlnu exodu těch nejlepších, které ekonomická fakulta v určitém období měla. A i když je složité rozplétat mezilidské vztahy v průběhu času na jedné škole, příběh vypadá vždy stejně. Jde o akademiky, praktikující ekonomickou vědu na západní úrovni a vyučující předměty v angličtině, kteří fakultě zvyšovali skóre publikacemi a přinášeli jí velkou část financí za granty a pedagogickou činnost. Jak někteří popisují, snažili se „dělat svou práci“ a nijak se nevyjadřovat k dění na fakultě. Takové nastavení skončí pokaždé v momentě, kdy se někdo s vedením školy dostane do křížku. Něco takového zažil ekonom Libor Dušek, který vedl katedru institucionální ekonomie (později se sloučila právě s katedrou ekonomie) v letech 2017–2018. V roce 2018 se rozhodl kandidovat na děkana NF poté, co Ševčík absolvoval dvě funkční období po sobě a nemohl tak dle zákona obhajovat. „Nebyla to protestní kandidatura – však jsem před tím skoro pět let byl loajálním členem fakulty. Garantoval jsem předměty a obory, řešil projekty, seděl v několika radách a komisích, nakonec jsem byl i vedoucím katedry. S Miroslavem Ševčíkem jsme se dobře znali léta, od mého působení v Liberálním institutu na konci devadesátých let,“ říká Dušek. Studenti dokonce na podporu jeho kandidatury zorganizovali petici, ale ve volbách zvítězil výše zmíněný Zdeněk Chytil.

Oblíbenost a podpora Libora Duška mezi studenty poté velmi rychle zkomplikovala jeho vztah s vedením. „Podmínky pro práci, na které jsem si dříve nemohl stěžovat, se rychle začaly zhoršovat. Třeba že děkan neprodlouží smlouvu studentovi pracujícímu na vašem grantu, takže musíte hledat a zapracovat nového. Nebo nepřizná odměny sekretářce, přestože v rozpočtu katedry je dost peněz, takže sekretářka naštvaně odchází. A když najmete novou, opakuje se totéž za pár týdnů v bleděmodrém. Každá z těchto epizod je možná sama o sobě marginálií, ale když se valí jedna za druhou, tak vás to časem otráví a znechucen neustálým bossingem jsem z VŠE nakonec odešel,“ popisuje atmosféru Dušek. Z VŠE nakonec odešel ještě v roce 2018 na čerstvě otevřenou pozici šéfa katedry národního hospodářství na pražských právech a s ním i část kolegů z původního pracoviště.

Podobnou zkušenost má také expertka na hospodářské dějiny Antonie Doležalová, které v roce 2014 nebyla prodloužena smlouva. Jak popisuje, stalo se tak v důsledku její několikaroční snahy, aby děkan Ševčík zlepšil transparentnost při rozdělování osobních odměn. „Nakonec dojdete k tomu, že to nemáte zapotřebí, protože vědecká práce není něco, co by někdo na té fakultě oceňoval. Roli zde očividně hrají jiná kritéria. Je to klientelistické fungování, kdy se domluví malá skupinka lidí a hlasují a rozhodují podle vlastních zájmů,“ dodává Doležalová, která dnes působí na Institutu ekonomických studií FSV a částečně na Cambridge.

O tom, že fakulta nechce pěstovat vědce západního střihu, a naopak jejich kariérní postup vnímá jako hrozbu (ve chvíli, kdy jste docent nebo profesor, můžete skládat studijní programy a fakulta vás obecně víc potřebuje), svědčí také případ už zmíněné Kláry Kalíškové, které nebyla minulý rok schválená docentura vědeckou radou fakulty. V ní sedí například Miroslav Ševčík a další lidé z fakulty, ale také ředitel ČEZ Daniel Beneš, bývalý prezident Václav Klaus nebo třeba zmíněný historik Martin Kovář, který musel kvůli plagiátorství odejít z Karlovy univerzity. Ze zápisu ze zasedání vyplývá, že ji během habilitace někteří členové vědecké rady místo dotazů k její práci zkoušeli z výroků v médiích, kde komentovala politiku státu. „Ano, podala jsem výpověď, ale nechci svůj případ komentovat do médií,“ pouze napsala Respektu Klára Kalíšková.

Uvidíme v červnu

„Podle mého názoru je národohospodářská fakulta ukázkou toho, jak extrémní excesy český vysokoškolský systém umožňuje. Není to jen příběh pana Ševčíka, je to i příběh prostředí, ve kterém lze de facto unést instituci,“ komentuje ekonom CERGE-EI Daniel Münich, který českou ekonomickou vědu sleduje přes patnáct let. „Jak může o udělování titulů rozhodovat někdo, kdo nemá skoro žádné publikace? Manažer nemusí být akademická superhvězda, ale na základě čeho posuzuje něco na vědecké radě nebo nastavuje standard fakulty?“ upozorňuje Münich s dovětkem, že nově zvolený děkan má pouze dva relevantní publikované články (z roku 1994 a 2013), a to navíc v odborném časopise, který vydává jeho vlastní fakulta. To znamená za třicet let akademického působení skóre nula. „Velmi nízká akademická úroveň vedení pak znamená, že se budete chtít obklopovat podobně nastavenými lidmi. Tím táhnete fakultu dál dolů,“ dodává Münich.

Problém českých vysokých škol spočívá i v mimořádně mocných fakultních senátech, které je lehké ovládnout pomocí aktivní skupinky podporovatelů v kombinaci s pasivním přístupem zbytku. To posiluje uzavřené prostředí, placené ovšem z veřejných peněz. Jde o relikt postkomunistického nastavování pravidel, které ovládala obava, aby školy nebyly slabé ve vztahu k politice. „Možná by stálo za to posílit pozici rektorů, ale rozhodně je potřeba hledat balanc. Ani oni by neměli být ale všemocní, “ komentuje stav bývalý prorektor pro vědeckou činnost Karlovy univerzity a člen Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace Jan Konvalinka.

Návrh na jmenování Miroslava Ševčíka děkanem NF má teď na stole k podpisu rektor VŠE Petr Dvořák. Zatím se prý ve světle výše uvedených pochybností nachází ve stadiu „přemýšlení“. Rozhodnout se bude muset nejpozději do konce června, kdy končí Zdeněk Chytil. Miroslav Ševčík se odmítl k zaslaným otázkám vyjádřit.