Ranní postřeh Šárky Homfray: Práce kvapná, málo platná. V zákonech obzvlášť

Práce kvapná, málo platná

Nová vláda si zřejmě vytkla za cíl dokázat, že legislativní aktivita se dá měřit rychlostí. Ještě před koncem loňského roku tak načetla několik zásadních legislativních materiálů – ovšem nikoli cestou vládních návrhů s předepsanými náležitostmi a formálním projednávacím kolečkem. Koalice přistoupila ke zdánlivě rychlejšímu postupu, tedy k načtení poslaneckých návrhů. Ačkoli je tento postup legální i do určité míry legitimní, je otázkou, nakolik je efektivní. 

Poslanecké návrhy zákonů nepodléhají tak přísným pravidlům jako vládní návrhy. Není nutné absolvovat standardní připomínkové řízení ani předkládat komplexní hodnocení dopadů regulace. To umožňuje předkládat normy rychleji a vyhnout se potenciálně nepříjemné debatě s odbornou veřejností, sociálními partnery či dotčenými institucemi. Rychlost však v legislativě téměř vždy znamená kompromis v kvalitě. Vládní legislativní proces totiž není samoúčelnou byrokratickou překážkou. 

Typickým příkladem tohoto přístupu je novela stavebního zákona. Norma, která má zásadně ovlivnit fungování stavebního řízení, byla předkládána ve spěchu a bez dostatečné odborné diskuse. Přesněji řečeno, část veřejnosti (zejména developeři) se účastnila samotného psaní, dalším skupinám pak byl návrh pouze představen jako hotová věc. Odbory i profesní komory upozorňují, že změny mohou paradoxně celý systém spíše zkomplikovat než zjednodušit.