Nový objev z archivu KSČ: Jak Sověti přivezli Husákovi rakety s atomovými hlavicemi

Koncem května roku 1983 se v pracovně prezidenta Gustáva Husáka objevila přísně utajená návštěva. Maršál Sergej Achromejev, pozdější náčelník generálního štábu sovětské armády, a první náměstek ministra zahraničí SSSR Viktor Malcev přivezli do Prahy tíživé poselství. Ačkoli během schůzky, jejíž průběh zachytil dokument objevený v pražském Národním archivu, volili slova jako „navrhujeme“, „bylo by vhodné“ a „jde o to se dohodnout“, požadavek byl jasný: Husák musí prakticky okamžitě souhlasit s rozmístěním nového druhu obřích sovětských raket nesoucích jaderné hlavice na československém území. Dvanáct metrů dlouhé a téměř desetitunové rakety SS-12 s doletem 900 kilometrů by svými jadernými hlavicemi dokázaly snadno zasáhnout území západní Evropy. Jejich přítomnost ovšem významně zvyšovala ohrožení země v případě války.

Zmíněný dokument nalezl v archivu historik Prokop Tomek a letos v lednu mu věnoval článek na webu Vojenského historického ústavu, kde působí. Nalezený zápis z jednání připomíná nulovou míru autonomie, kterou tehdy československé vedení vůči Sovětům mělo, a přináší několik zajímavých detailů: především nové indicie, že na našem území za komunistické éry skutečně byly i jaderné zbraně, nikoli pouze jejich nosiče.

Půl roku po tajném jednání s Husákem byly zmíněné rakety skutečně umístěny v Libavé nedaleko Olomouce. Zůstaly pod sovětskou kontrolou, obsluhovali je sovětští vojáci, a dokonce ani nepodléhaly velení sovětských vojsk rozmístěných v okupovaném Československu, ale přímo Moskvě. Šlo o nejmocnější zbraň, jaká se kdy u nás nacházela. „V případě konfliktu se Západem by startovaly z odpalovacích zařízení na podvozcích těžkých nákladních automobilů. Odpalovací zařízení ukrytá v tunelech by vyjela na betonové plochy s přesně vyznačenými pozicemi, zvedla rakety a odpálila je,“ popisuje možný jaderný úder Tomek. Celá kauza je tak zajímavým ohlédnutím za napjatým začátkem osmdesátých let, dobou, kterou historici nazývají „druhou studenou válkou“.

Když oni, tak my také