Ranní postřeh Ivana Pilipa: Boj pravice a levice nevymizel, ale téma doby to není

Bývaly doby, kdy hlavním střetem politiky byl souboj mezi levicí a pravicí. Silně charakterizoval devadesátá léta v České republice, kdy zejména na začátku reforem proti sobě stál koncept otevřené tržní ekonomiky a soukromého vlastnictví a proti němu plány hledání nového modelu mezi kapitalismem a socialismem. Ten měl být postaven na významné roli státu v ekonomice včetně vlastnictví části podniků, případně jejich spolu ovládání radami pracujících. V politické rovině pak pravice prosazovala obnovu tradičních společenských struktur jako církve, spolky, komory atd. a výrazné zvýšení odpovědnosti jedince za svůj život oproti konceptu více paternalistické role státu.

Je něco z toho, co by přetrvávalo jako hlavní téma politiky dodnes?

Do jisté míry lze říct, že historický pravolevý střet utlumil ve většině západních zemí fakt, že během zejména druhé poloviny minulého století se pohledy hlavních sil na ekonomické otázky sblížily. Pravice prosadila koncept malé role státu v ekonomice, zejména pokud jde o vlastnictví výrobních prostředků, levice pak prosadila silný sociální systém zajišťující hustou záchrannou síť a solidaritu uvnitř společnosti. Dílčí rozdíly ovšem zůstávají – míra zdanění, důchodové a sociální nároky, spoluúčast na nákladech vzdělání a zdravotnictví apod. V jiných historicky silných ekonomických tématech však už hranice nevede mezi pravicí a levicí – po ochranářství a omezení obchodu volají jak představitelé radikální levice, tak jejich kolegové zprava, mezinárodní volný obchod zbavený cel a překážek rozkládá deklarovaně pravicový prezident USA, v tendenci k zadlužování nelze rozeznat, kde vládne jaký politický směr, a v neschopnosti omezení výdajů států je situace podobná.

Volání po obnově té opravdové pravice a „návratu ke kořenům“ tak připomínají spíše snahu o boj dávno ukončených bitev. V pohledu na svět jistě existuje pohled spíše pravicový s důrazem na osobní zodpovědnost a malou roli státu a spíše levicový zdůrazňující zejména solidaritu a větší roli společnosti v sociální a ekonomické oblasti. Tento střet ale už přestal charakterizovat hlavní linii rozdělení společností. Ta se daleko více soustředí na vztah k institucím státu a demokracie, míru otevřenosti vůči vnějším vlivům, respekt k pravidlům oproti vládě silné ruky, orientaci na mezinárodní spolupráci oproti uzavírání se do národoveckých a sobeckých hesel a dalších témat.