Medaile za dopamin

Tohle je určeno prezidentské kanceláři – snad to v tomto hektickém období nepřehlédnou. Týká se to totiž paní Evy.

Eva byla průměrná dívka. Nepříliš výrazná, nepříliš veselá, celou zimu se choulila ve svém nepříliš teplém obnošeném kabátě šedočerné barvy a působila neradostně. Nenavazovala oční kontakt, a dokonce se nedívala ani do výlohy obchodu s oblečením. I když u něj každý den čekala na tramvaj.

Bylo to krásné, příjemné, teplé a neprůměrné oblečení. Ale Eva nic. Nevěděla o trendu zvaném dopaminová móda neboli dopamine dressing, což jsou veselé, jásavé, příjemné kousky, které zvyšují u nositelů produkci dopaminu a pocit, že svět je úžasný a my s ním. Jenže Eva nevěděla ani pořádně, co to je dopamin. A jeho účinek jí byl cizí. Měla spíše pocit, že žije blbý život v blbé zemi a je jí pořád zima.

Dopamin je neuropřenašeč, tedy látka, kterou si nervové buňky předávají jako školáci psaníčka, píší popularizátoři vědy. Uplatňuje se mimo jiné v mezolimbické dráze v mozku a vzkaz, který tam přenáší, zní: je to paráda. A tak vznikají libé pocity, když si člověk dá kakao, vyleze na kopec a vidí východ slunce, dostane kompliment nebo lajk na Facebooku. Dopamin se uvolňuje, neurony se propojují, štěstí rozkvétá.

U Evy moc ne. Jednou se trápila a mrzla ještě víc než obvykle. Byl sychravý říjnový den – a Evě byla taková zima, že vstoupila do onoho obchodu s oblečením. A viděla barevné vlněné svetry, jen se jich dotknout působilo slast jako pohladit kočičku. Byly tu věci…