Jde o dobro státu

Stejná otázka: co si o současné situaci – nejasném zdravotním stavu a pochybnostech o tom, kdo skutečně vykonává prezidentské akty – myslí naše ústava či její duch?

V tomhle případě ani není nutné mluvit o duchu ústavy nebo obecných principech. Mechanismus článku 66 je konkrétní a jasně daný. Současná situace je opravdu dvojsečná. Buď je to tak, že prezident je ve stavu, který mu znemožňuje vykonávat úřad. Ten stav trvá nějakou dobu, navíc ne uprostřed léta, ale uprostřed horkého povolebního podzimu, a my máme pocit, že je dobré mít akceschopného prezidenta. Ta druhá situace, kdy produkuje nějaké akty, ale nevíme, zda jsou skutečně jeho, je ještě mnohem nebezpečnější a je možná ještě důvodnější sáhnout k náhradnímu režimu.

Samotná naše neznalost a fakt, že veřejnost je udržovaná v nejistotě, tím důvodem tedy je.

Podstatné je to, co v rámci té nejistoty víme. Víme, že nepobývá doma, na Hradě nebo v Lánech, pobývá na specializovaném oddělení ÚVN, tak to je dost významný indikátor, že nebude v ideálním stavu. Zadruhé se mi nezdá účelné uvažovat jako v trestním právu, tedy že pochybnosti svědčí ve prospěch podezřelého či obžalovaného. O to tu nejde. Tady nejde o vinu. Jde o zájem na akceschopnosti všech prvků ústavního systému. Je to stejné jako chtít mít dostatečný počet soudců Ústavního soudu, aby tento orgán fungoval a nebyl vyprázdněný. U prezidenta je to ještě přehlednější. Článek 66 chrání výkon…