Mistr kulturních válek
Posledních dvanáct měsíců je Recep Tayyip Erdoğan jedním z hlavních hybatelů světové politiky. Co jej pohání?
Yilmaz? Çiller? Ecevit? Jen málokdo ve střední a západní Evropě před dvaceti pětadvaceti lety znal jména tureckých státníků. Jejich projevy, činy i ambice zůstávaly tam, kde vládli: u Bosporu, tedy na periferii evropské pevniny i zájmu. Tyto pro Evropu pohodlné časy skončily před osmnácti lety s nástupem Recepa Tayyipa Erdoğana k moci.
Právě uplynulých dvanáct měsíců bylo dosavadním vyvrcholením této změny, neboť Erdoğanovo jméno ze zpráv po celý rok prakticky nezmizelo. V zimě naplno vstoupil do války v Libyi, kde jeho poradci a v Sýrii naverbovaní žoldáci zachránili před rebely slabou, mezinárodně uznávanou vládu. Během jara vyhrotil spory s Řeckem, Kyprem, Egyptem a dalšími státy ohledně přístupu k ložiskům zemního plynu ve Středozemním moři, z Ankary se ozývalo i volání po překreslení námořních hranic. V létě splnil dávný sen tureckých islamistů a změnil istanbulské muzeum Hagia Sofia – před dobytím tehdejšího Cařihradu Osmany křesťanský chrám – opět v mešitu. Na podzim Erdoğan zasáhl do léta zmraženého konfliktu v kavkazském Náhorním Karabachu a pomohl Ázerbájdžánu dobýt část Armény obývaného území. Rok zakončil stylově – rétorickou konfrontací s Evropou. Kvůli tomu, že francouzský prezident Emmanuel Macron hájil právo zveřejňovat ve své zemi karikatury proroka Muhammada, vyzval turecký vladař k bojkotu francouzského zboží. Macronovi doporučil, aby se kvůli údajné nenávisti vůči islámu nechal vyšetřit na psychiatrii.
Z tohoto bleskového průletu je zřejmé, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
