Cichanouská: Ultimátum se dává jen jednou

Centrum současné běloruské revoluce zabírá čtvrté a páté patro mrakodrapu Green Hall, který se tyčí nedaleko centra litevského Vilniusu kousek od nábřeží tamní řeky Neris. Ta je nyní zahalena do deštivé mlhy a nevlídné podzimní počasí jako by zvenku doléhalo i sem, dovnitř kanceláří. Je úterý odpoledne, začátek listopadu a lídryně běloruské opozice Svjatlana Cichanouskaja si do jedné ze stroze zařízených zasedaček nechává přinést čaj a také dlouhý a široký červený šál, který si obtáčí kolem ramen.

V kombinaci s její bílou halenkou to vypadá, jako by byla vlastenecky zachumlaná do barev národní vlajky používané demonstranty při protestech proti diktátorovi Aljaksandru Lukašenkovi, když to ale novinářská návštěva zmíní, zasměje se tomu. „Je to náhoda,“ říká. „Nedávno jsem byla jednat s politiky v Dánsku, a když jsem se pak setkala se zástupci běloruské menšiny, jedna z žen mi ten šál dala. Trvala na tom, že si ho mám vzít, a tak ho od té doby nosím.“

Cichanouskaja, kterou Lukašenkův režim vyhnal ze země letos po vypuknutí protestů proti zmanipulovaným prezidentským volbám, dnes svůj čas dělí hlavně mezi kanceláře litevského mrakodrapu – kde si dává většinu schůzek a odkud je přes každodenní telemosty v kontaktu s organizátory a účastníky demonstrací v Bělorusku – a zahraniční cesty, kde se snaží hledat mezinárodní podporu pro svůj hlavní cíl: donutit Lukašenku, aby skončil s represemi a nechal vypsat nové, férové volby.

Být vůdkyní je něco, s čím Cichanouskaja ve svém životě vůbec nepočítala, nečekanou roli však přijala a postupně se v ní učí pohybovat. „Při práci s kolegy se cítím přirozeně, co ale není úplně jednoduché, jsou důležitá rozhodnutí. Je to obrovská osobní zodpovědnost a někdy je to opravdu hodně těžké. Nechci udělat chybu,“ říká v rozhovoru s Respektem žena, na jejíž slova a vzkazy ze zahraničí každý den čekají statisíce Bělorusů.

Být silnější

Nikdo, včetně jejích nejbližších spolupracovníků, neví, odkud se každé ráno Svjatlana Cichanouskaja ve vilniuských kancelářích zjevuje. Většinou je tu mezi prvními, do podzemních garáží ji z jejího tajného bydliště přiveze auto s řidičem a ochrankou a stejný vůz si ji tu pak večer zase vyzvedne. „Kde Svjatlana přespává, netuším ani já,“ říká její mluvčí Anna Krasulina a Cichanouskaja její slova potvrzuje.

„Kvůli obavě, aby mi něco běloruské represivní složky neudělaly, mi litevská vláda přidělila osobní strážce. Mám je stále kolem sebe,“ říká Cichanouskaja. „Nemůžu ale říct, že bych se tu cítila nějak nebezpečně. Když jsem sem po volbách přišla, měla jsem takový ten běžný pocit, co člověk v Bělorusku dnes a denně zažívá: v každém trochu divnějším neznámém člověku hned vidíte tichušnika, tedy agenta tajné služby. Čím déle jsem tady na svobodě, tím je to lepší.“

Do exilu byla Cichanouskaja donucena odejít běloruskou politickou policií na začátku srpna poté, co Aljaksandr Lukašenka zfalšoval volby a pošesté se prohlásil jejich suverénním vítězem se ziskem osmdesáti procent hlasů. Cichanouskaja mu v této volbě byla ne úplně dobrovolnou protivnicí: původně vůbec neplánovala kandidovat, hlavním opozičním favoritem byl její manžel a známý disident Sjarhej Cichanouski, když ho ale Lukašenka nechal před klíčovým hlasováním zatknout, převzala Svjatlana jeho štafetu a přihlásila se do souboje sama.

Lukašenku zřejmě ani nenapadlo, že by neznámá a veřejně nepříliš angažovaná žena mohla zaujmout davy lidí, získat masivní veřejnou podporu a sehrát tak nečekanou historickou roli. Když k tomu došlo a Cichanouskaja podle všech známek ve volbách zvítězila, nechal ji zatknout běloruskou tajnou službou KGB a odvléct na neznámé místo, kde obklopena policisty na sedm hodin zcela zmizela ze světa. Pak státní televize zveřejnila nahrávku vystrašené a unavené Cichanouské, která třesoucím se hlasem z papíru přečetla výzvu už rebelujícím spoluobčanům, aby neprotestovali proti výsledkům voleb. Několik dní se nevědělo, co se s Cichanouskou děje, aby pak najednou prolomila mlčení z Litvy. Tehdy již nemluvila jako vyděšený člověk, naopak rozhodně prohlásila volby za zfalšované.