Od českých hranic je to hodina a půl jízdy autem. Nebo autobusem. I vlakem se dá do Vratislavi dojet vcelku pohodlně. Když je hezké počasí, cestovatel neztratí z dohledu hraniční hory. Pro našince bezpečná a pohodlná zóna. A tím lépe, protože český návštěvník potká v polské Vratislavi náladu, jakou z tuzemska nezná. Dost povědomou na to, aby nebyl nervózní. A dost jinou na to, aby chvílemi cítil něco jako exotiku. Vratislav je dvakrát menší než Praha a o polovinu větší než Brno.
Dva nebo tři dny stačí. Například
KDYŽ CHCETE PROŽÍVAT HISTORII.
To jde ve Vratislavi velmi snadno. Město je staré, dějiny má bohaté a místy, nevyhnutelně, složité. Památek všude dost.
Vrcholná gotika katedrály na církevním Tumském ostrově, kde je navíc možné přeskakovat přes nesčetně ramen řeky Odry po nesčetných malých můstcích – je to, obyčejně řečeno, hezké a romantické. Pozdní gotika radnice na krásném náměstí, vrcholné baroko v reprezentativním sálu zdejší univerzity.
Ještě zajímavější to začíná být s koncem devatenáctého století. Vratislav/Breslau bylo velké a sebevědomé německé město. Znalci architektury to poznají v ambiciózních stavbách hotelů nebo obchodních domů, nejlépe je to ale vidět na zeleném západě města. Vratislav si mezi válkami myslela na olympiádu, a tak zde najdeme olympijský stadion, nikdy ke svému účelu nevyužitý. Zbyly jen čisté linie z dvacátých let a zlověstná grandióznost nacistické dostavby, po čemž všem se prohánějí dnešní sportovci. Spoustu svých…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
