0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

V hlavě16. 8. 20204 minuty

Jen si poplačte

Slzy prolité bez vstřícného prostředí nepřinášejí úlevu

Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

„Pláč může být velmi katarzní a úlevný, protože když pláčeme, tak zhluboka dýcháme.“

Autorka těchto řádků původně chtěla začít text odvážným výčtem různých situací, v nichž se v poslední době rozplakala. Pak ale nad nimi začala přemýšlet a dospěla k závěru, že se zkrátka trochu stydí svěřit tyto příhody papíru – snad s výjimkou společensky zcela neškodného dojetí v kině nebo emocí prostých slzí způsobených prachem ze stavby. Plakat v práci či na veřejnosti je zkrátka i v době stále tolerantnější k volně projevovaným emocím tak trochu trapné.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Je to známka nedostatečné odolnosti a sebeovládání, výraz přehnaného afektu. Touha ukrýt se s kapesníkem před zraky kolegů však není motivována jen společenskými konvencemi, ale také skutečností, že pláč provázený studem či rozpaky zkrátka nakonec nepřinese kýženou úlevu.

Ještě Charles Darwin pláč považoval za jednu z mála výjimek z pravidla, že evoluce nezachovává zbytečnosti. Dnes se vědci domnívají, že pláč se evolučně vyvinul jako jeden z komunikačních nástrojů, jímž dáváme okolí najevo nepohodlí či bolest a skrze který si říkáme o pozornost, pomoc a podporu. To dává smysl u velmi malých dětí, které nejsou vybaveny jinými komunikačními dovednostmi – není však úplně shoda na tom, proč nám toto nonverbální volání o pomoc vydrží až do dospělosti.

Na Zemi přitom nejsme sami, komu z očí slzy kanou, pouze lidé to však dělají i z jiných důvodů, než je zvlhčující „údržba“ citlivého nástroje nutného k přežití. Přestože v…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc