Veterán pro Tykače

Původně měla vyrůst kdesi v egyptské poušti, což odborníci poznají i pouhým okem. Zvenčí uhelná elektrárna Počerady vypadá trochu zvláštně. Je odstrojená, bez plášťů a krytů, prý aby se v africkém vedru zbytečně nepřehřívala.

Z velkého obchodu, dojednaného na pomoc Egyptu v době nejtužší studené války, však nakonec sešlo a projekt se v šedesátých letech přesunul sem. Na rovnou planinu pod sopečné kopce Českého středohoří, doprostřed trojúhelníku mezi města Most, Louny a Žatec.

V Česku jde o největší uhelnou elektrárnu a také jednu z nejstarších. Od spuštění prvního bloku příští rok uplyne půl století. Většinově státní ČEZ ji před lety zařadil mezi zdroje, do kterých už se nevyplatí investovat a které časem půjdou v rámci očisty výrobního mixu do šrotu.

Aktuálně je ale na stole ještě plán b – prodat jednoho z největších znečišťovatelů zdejšího ovzduší majitelům blízkých mosteckých dolů a prodloužit mu život. O této transakci se rozhodne do konce roku. Má řadu kritiků, kteří snášejí přesvědčivé argumenty různého typu, od financí přes ekologii až po energeticko-strategickou stránku věci. Zatím se ovšem nezdá, že by námitky dopadaly na úrodnou půdu.

Třicet vlaků denně

„Pro nás jsou Počerady něco jako veterán, který pořád dobře běží,“ říká k motivům potenciálních kupců Luboš Pavlas, šéf holdingu Sev.en Energy.

Vlastníkem holdingu je známý finančník Pavel Tykač, jeden z velkých vítězů divokého kapitalismu devadesátých let. Rekreační badmintonista se ještě…