Lidka s velkým „L“
Čokoláda Lidka patřila k nejlepším: vyvážela se do celého světa a vyhrávala zlaté medaile na mezinárodních soutěžích. Před sedmdesáti lety se v Kutné Hoře vyrobila poslední tabulka, ale nyní se majitelce Muzea kutnohorské čokolády Ladě Bartošové podařilo značku obnovit.
Jste původně divadelní historička, váš manžel je ekonom. Jak vás napadlo otevřít si muzeum čokolády?
Když jsem psala dizertaci, hledala jsem podklady v kutnohorském archivu. Ten se nachází v budově bývalé továrny Lidka – a já zjistila, že v místnosti, v níž jsem sedávala, se dřív vyráběly čokoládové bonbony. To mě nadchlo a přišlo mi líto, že dnes o tak slavné čokoládovně nikdo neví.
Vrátili jsme se v té době z Prahy na Kutnohorsko, byla jsem na mateřské a přemýšlela, co dál. Věděla jsem, že místní sběratelka kuriozit Lenka Choutková má rozsáhlou sbírku předmětů spojených s Lidkou. Tak jsem před třemi lety s velkou podporou Lenky, svého muže a sestry založila muzeum.
Čím byla čokoláda Lidka výjimečná?
Továrna Lidka fungovala od roku 1918 a její výrobky byly výborné hned z několika důvodů – kladli ohromný důraz na kvalitu a čerstvost surovin, dvakrát vyhráli celosvětovou soutěž.
Zakladatel továrny Zdeněk Koukol byl také velmi zdatný obchodník, který se vypracoval z chudých poměrů. Měl třináct sourozenců a jeden z nich vzpomínal, že jejich bratr chodil brzy ráno do pekárny, tam kupoval preclíky a pak je za vyšší cenu prodával po městě. Vypracoval se z nuly hodně vysoko – a po osmačtyřicátém zase hodně hluboko spadl.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
