Emmanuel Macron je dnes nejobdivovanější světový lídr mezi liberály, centristy a kosmopolity po celé planetě. Podařilo se mu zvítězit ve francouzských prezidentských volbách, zavést reformy a zůstat relativně oblíbený – to vše, i když zároveň hovoří o volném trhu, Evropské unii, globalizaci a obchodu. Podařilo se mu to navzdory stoupající vlně populismu. Jaké je jeho tajemství? Jednou z klíčových oblastí, kterou je dobré sledovat, je příklad, jak si vede v otázce migrace.
Minulé úterý Macron opět oznámil, že jeho vláda bude proti přistěhovalectví postupovat rázněji, urychlí zpracování žádostí o azyl a skutečně vyhostí ty, jimž byla žádost zamítnuta (v roce 2016 Francie deportovala pouze 20 procent přistěhovalců se zamítnutou žádostí). Trval na tom, že nikdy nedovolí vznik další Džungle, čímž myslel obrovský provizorní uprchlický tábor, který policie vyčistila před dvěma lety. Levice Macrona kritizuje, jeho bývalá soupeřka z prezidentských voleb, pravicová populistka Marine Le Pen, mu naopak gratuluje.
Macron je neobyčejně inteligentní politik a má jistě šanci stát se jedním z největších prezidentů páté francouzské republiky. Chápe nálady veřejnosti, a nikoli pouze té domácí. V Německu byla Angela Merkel svědkem toho, jak se její kdysi astronomická podpora propadla na jediném ústředním tématu: na rozhodnutí povolit v roce 2015 vstup do země milionu uprchlíků, mnohým z nich ze Sýrie. V nedávných německých volbách, v nichž kancléřčina strana utrpěla ztráty a pravicová AfD…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
